Foto: Thinkstock.com

Přirozenost jako omyl

Ochota nesmířit se s tím, co je „přirozené“, stojí u základů veškerého lidského pokroku.

Albert Kšiňan
Psycholog

15. 12. 2014

Člověk sice vzešel z přírody, ale zároveň na světě neexistuje větší protipól přírody, než je člověk a jeho činnost. Ano, některé věci jsou přirozené. Není však žádný důvod se domnívat, že přirozené znamená dobro a nepřirozené zlo. Tvrzení o přirozenosti je tak používáno jako argumentační faul, neboť nese s sebou implicitní hodnotové stanovisko, podle nějž to, co je v souladu s přírodou, je dobré či správné.

Pokud o něčem řekneme, že je to přirozené, míníme tím, že je to něco, co je v souladu s tím, "jak by věci měly být". V tomto smyslu většinou hovoříme o dvou typech přirozena: něco, co je v souladu s lidskou tradicí, či něco, co je v souladu s přírodním řádem.