Dobrý den,
nedávno jsem se seznámila s opravdu úchvatným mužem, který jako by mi spadl z nebe. Představoval vše, co jsem si vysnila. Říkal, že hledá pevný vztah, plný kultury, porozumění, humoru, sexu. Za pár dní jsme stihli výstavu fotek, procházky v lese, koncert a báječné milování – bohužel však bez jeho ejakulace, což mi přišlo divné a tak jsem se začala ptát.
Dozvěděla jsem se, že má schizofrenii. Zhruba rok a půl. Byl měsíc na psychiatrii, teď se doléčuje léky. Když jsem se to dozvěděla, naivně jsem mu řekla, že to zvládnem a že určitě musí existovat i alternativa léků. Jak moc jsem se zmýlila jsem poznala, když prášky vysadil – přišel jakýsi záchvat, při kterém popřel vše, co jsme dosud zažili. Tvrdil mi, že na gauči jsou blechy, protože jsme byli v bytě, který obývají cizinci. Brečel a odmítal mít v budoucnu děti, aby jim nepředal špatné geny.
Byla jsem v šoku a okamžitě jsem se rozhodla s ním vztah ukončit. Jenže pak jsem si uvědomila, jak krásné chvíle jsem s ním zažila, jak moc mě naplnily ideály o fungování krásného harmonického vztahu a také jsem pročetla spoustu informací o schizofrenii a pochopila, že měl ataku, protože vysadil prášky. Vrátila jsem se k němu hned druhý den.
Čemu mám věřit? Chce rodinu, ale v atace to popírá. Jsem také nějak narušená, když mě tak silně přitahuje a chci s ním trávit čas a jednou založit rodinu? Chová se ke mně moc něžně, ale dost žárlí, paranoidně. Může se to zlepšit? Také u mě vzbuzuje paranoiu. Proč mě tak podezírá?
Retorany
Názor odborníka
Dobrý den, Retorany,
pokud váš přítel trpí schizofrenií, tak vám v první řade doporučuji, abyste si o této závažné duševní nemoci zjistila co nejvíce informací, například zde: http://cs.wikipedia.org/wiki/Schizofrenie.
Je třeba si plně uvědomit, co může znamenat žít s člověkem, který se potýká s touto poruchou. I přes velký pokrok ve farmakoterapii zůstává schizofrenie onemocnění, které se ve většině případů nepodaří zcela a trvale vyléčit. Doteď neexistuje mezi lékaři shoda na tom, co vlastně nemoc způsobuje a co se v nemocném mozku přesně děje.
V literatuře se uvádí, že u třetiny nemocných zůstává nemoc v chronickém stádiu, u třetiny se střídají období bez příznaků s obdobími nemoci a zhruba třetina se vyléčí tak, že je schopná při dodržování jistých pravidel žít téměř normální život. Drtivá většina pacientů trpících touto nemocí končí v invalidním důchodu.
Doporučuji vám seznámit se s typickými i negativními dopady neuroleptik (léků, které omezují hlavní příznaky nemoci), které často zahrnují útlum, změny motoriky, kolísání hmotnosti, ztrátu chuti na sex a další omezující příznaky.
To, co popisujete u vašeho přítele, je typická situace, která nastává, když nemocný podlehne klamnému dojmu, že už je nemoc pryč a vysadí léky bez toho, aniž by to konzultoval s lékařem. Obvykle následuje rychlý či pozvolný nástup pozitivních příznaků nemoci, ztráta kontaktu s realitou, objevují se halucinace nebo nevyvratitelná nesmyslná přesvědčení (např. že ho podvádíte), přibývá nesmyslného chování, nepřiměřených reakcí.
Problém je v tom, že v tuto chvíli už nemocný nemá náhled a není si schopen uvědomit, že je ve stavu, kde nemyslí a nejedná normálně. A každá další epizoda plného propuknutí nemoci zhoršuje prognózu. Čím víc atak, tím větší poškození a tím menší naděje na trvalé uzdravení. Zásadní je proto ochota pacienta ke spolupráci při léčbě, ochota dodržovat pokyny lékaře, užívat léky přesně podle instrukcí, vyhýbat se rizikovým faktorům jako je stres, nadměrná fyzická a psychická zátěž, včetně náročných interpersonálních situací. A i tak je výsledek nejistý.
Uvědomuji si, že to, co jsem vám napsal, může samo o sobě působit tak, že vás od tohoto kroku zrazuji. Není to tak. Jen jsem přesvědčen, že člověk se může skutečně svobodně rozhodnout jen k tomu, o čem má dostatek informací. Přeji vám, abyste se rozhodla tak, že si za svým rozhodnutím budete schopná stát.
S pozdravem,
Ondřej Novák
