Nedávno jsem měl příležitost opět vidět americký film Zaříkávač koní a zaujala mě v něm především jedna věta, kterou pronáší hlavní hrdina Tom Booker (skvěle zahraný Robertem Redfordem). Tom v jedné chvíli na otázku "Prý pomáháte lidem, kteří mají problémy s koňmi?" odpovídá: "Pravda je, že pomáhám koním, kteří mají problémy s lidmi." Je to právě tato perspektiva, měnící úplně vnímání problému a jeho těžiště, co dává Tomovi schopnost řešit problémy, se kterými si jiní poradit neumí.
Tato scéna mi vnukla otázku, jestli by nám náhodou podobná změna úhlu pohledu nemohla pomoci při hledání sebe sama. Možná se na problém s různými nevhodnými a nevítanými pocity dá podívat stejně. Nemá náhodou vaše emocionální já stejně tak problém s vámi, jako máte vy s ním?
-
Jak se chováme k různým nepříjemným a nechtěným pocitům?
-
Jak se chováte ke svému vzteku, strachu, nejistotě, žárlivosti…?
-
Co děláte, když se tady ty emoce ve vás objeví?
Když se na celou situaci podíváte očima té části z vás, která k vám řečí té které emoce promlouvá, nejspíš zjistíte, že váš přístup k ní je docela krkavčí. A přiznám bez mučení, že sám jsem na tom dost často stejně. Místo abychom poslouchali a snažili se pochopit, co nám dané emoce vlastně chtějí, co děláme? Soudíme je, hodnotíme, zpochybňujeme jejich oprávněnost, snažíme se jich zbavit a dostat je co nejrychleji ze svého života.
