6. 4. 2022
Na vyhýbání se nepěkným věcem jsme v tomto vesmíru mistři. Navozovat si naopak pocity libé: pohodlí, spokojenost, bezpečí, štěstí, nám koneckonců zabírá slušnou část života. Co děláme s těmi, co se nám nehodí do krámu? Snažíme se je všemožně umlčet. Problém je, že tím tlumíme i další vjemy a přicházíme o plnost a rozmanitost, kterou svět nabízí.
Dcera mé kamarádky vběhla jednoho rána do kuchyně a křičela: „Já cítím! Rozkousla jsem pepř a cítím!“ Před dvěma lety by to byl bizarní úvod dne, ale ona právě překonala covid, který ji předtím zbavil čichu i chuti. Ono ráno bylo pro ni opravdu významné. A mě svým radostným výkřikem inspirovala k úvaze o důležitosti našeho cítění. Nejen smyslového, ale i emočního.
Pokračovat ve čtení
Odemknout článek e-mailem
zdarma pouze tento článek.
Skvělé, článek je odemčen.
Odkaz jsme vám poslali na e-mail.
Odemknout celý web
od 104 Kč měsíčně
Přihlásit se
už mám předplatné