„Teoreticky to všechno vím. Vím, co mám dělat. Vím, co by pro mě bylo dobré. Ale prostě mi to nejde. Nemůžu se k tomu přinutit. A pak se viním, že mi to nejde. Často si připadám neschopně. Proč mi to ale nejde? Je to nedostatkem vůle? Jsem slabší než ostatní? Vždyť by to pro mě bylo o tolik lepší, zdravější, smysluplnější! Tak co mě nutí zůstat u toho, co mi škodí?“
Znáte to? Znáte ten divný stav, kdy přesně víte, co byste měli dělat, do čeho byste se měli pustit, jak byste se měli chovat, ale zkrátka to prostě nejde? Jako bychom byli v našem chování, návycích a někdy opravdu zlozvycích uvězněni? Zdánlivě svobodní, přesto zajatí ve svých stereotypech, které nám mnohdy opravdu škodí?