Videosemináře: Učebna
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Protiklady se přitahují?

Příliš odlišní partneři si časem jdou po krku, podobní se nudí v rutinní harmonii. Co si vyberete?

Psychologie.cz

22. 5. 2012

Pohádku o Honzovi, co dostal princeznu, všichni známe. Věříte tomu, že spolu žili šťastně, dokud nezemřeli? Jak by se asi vyvíjel skutečný životní příběh postav z filmu Pretty Woman, ve kterém se kultivovaný milionář zamiloval do prostitutky?

Na české rčení o přitažlivosti protikladů jsme se zeptali českých odborníků na vztahy. Většinou se shodují: ano, zpočátku se mohou přitahovat. Pak přijde společný život a póly „magnetu“ se často otočí.

Co si myslíte o tvrzení, že se protiklady přitahují? Mají podle vás větší šanci na dlouhodobě spokojený vztah partneři, kteří jsou velmi odlišní, nebo ti, co si jsou podobní, mají mnoho společného?

Pavel Špatenka, psychoterapeut (www.monnada.cz):

Protiklady se přitahují. Ano, jednoznačně. Ale stejně tak se i odpuzují. Jsou to přeci jenom opačné polarity. A tak je mezi nimi nutně konflikt. Čím více odlišností, tím více životodárného napětí, ale také více konfliktů. Všichni milujeme to pulsující napětí, které nás aktivizuje, dává nám chuť a sílu žít, ale zároveň nás sráží na kolena, když jej osud otočí temnou stranou k nám. A tak je to i se vztahem, kde rozložení mezi odpudivými a přitažlivými silami určuje kvalitu vztahu.

Napětí předchází konfliktu, a ten je rodištěm jednoty. Vítejme napětí ve vztahu, ale učme se mu rozumět a zacházet s ním.

Stejně, jako v životě usilujeme o vnitřní sjednocení, tak i ve vztahu napodobujeme tento přirozený proces. Usilujeme o sjednocení názorů a postojů s partnerem, usilujeme o bezkonfliktní vztah, a přitom chceme ono napětí. Životní praxe tady ukazuje, že napětí předchází konfliktu, a ten je rodištěm jednoty. Vítejme napětí ve vztahu, ale učme se mu rozumět a zacházet s ním.

Zbyšek Mohaupt, psychoterapeut (psychologie.cz/katalog/zbysek-mohaupt)

Myslím, že podobně jako v hudbě i pro vyváženost a harmonii párového soužití platí oba póly zároveň. Dostatečná odlišnost partnerů (například v profesi, zájmech, životních zkušenostech či individuálních talentech) přináší do vztahu potřebné pnutí, pohyb a prostor pro vývoj. Soulad v hodnotách, způsobech přijímání lásky, sexuálních potřebách nebo třeba v životním stylu naopak vztah kotví v bezpečí pevného základu. Ani jeden extrém – byť může krátce oslnit nezvyklým rytmem či nabídnout téměř úplné splynutí s druhým – nemá podle mé zkušenosti velkou šanci na dlouhodobou spokojenost obou partnerů.

Marta Hellingerová, psycholožka (www.psychologie.cz/katalog/marta-helingerova):

Už jen vztah muže a ženy je založen na protikladu, takže i přes některé společné vlastnosti tu bude vždy prostor pro napětí, nedorozumění, obohacení a společné směřování k jednotě a rovnováze. Vztah dvou protikladných povah je větší výzva.

Lepší prognózu mají partneři, kteří mají víc podobného. I když ani vztah podobných povah idylu nezaručí. Vzájemná sladěnost může přerůst v rutinu.

Vzájemná jinakost může být obohacující (a v období zamilovanosti až fascinující), ale stejně tak bývá zdrojem napětí. Vyžaduje více. Tito lidé mají odlišné potřeby, životní styl, takže je třeba více komunikovat, vysvětlovat, rozhodovat, což může být z dlouhodobého hlediska unavující až frustrující.

Myslím, že lepší prognózu mají partneři, kteří mají víc podobného. I když ani vztah podobných povah idylu nezaručí. Vzájemná sladěnost a nižší výskyt konfliktů zase může dříve přerůst v rutinu. Mají-li společné zájmy, tak se u těchto činností „potkají“. Když EQ jejich vztahu sklouzne do negativní sinusoidy nebo se usadí kolem nezajímavého (i když stabilního) neutra, oběma se chce trávit podobně čas (projet se na kole, jít na houby, na pivo nebo si zalenošit) a společná činnost může emoční klima zvednout. Společný zážitek je víc, než když se o zážitku mluví.

Michal Mynář, psychoterapeut (www.psychoterapie-brno.cz):

Myslím si, že ideál je někde uprostřed. Největší šanci na dlouhodobě spokojený vztah mají páry, které dokážou, aby se jejich soužití stalo prostředím podporujícím jak naplňování společných hodnot a cílů, tak i rozvoj osobní jedinečnosti obou partnerů. Respekt k jedinečnosti a odlišnosti obou partnerů přináší do vztahu nové podněty a otevírá oběma nové obzory, což je dobrá prevence proti stereotypu.

Rovnováha mezi odlišností a stejností je zásadní proto, aby vztah „nekulhal“ -  aby nebyl ani příliš těsným vězením, ani volným svazkem, ve kterém jdou partneři životem spíš vedle sebe než spolu.

Společné hodnoty a cíle zase dávají vztahu stabilitu, protože díky nim vzniká mezi partnery pocit loajality a naplnění. Rovnováha mezi odlišností a stejností, mezi „já“ a „my“, je zásadní proto, aby vztah „nekulhal“ -  aby nebyl ani příliš těsným vězením, ani volným svazkem, ve kterém jdou partneři životem spíš vedle sebe než spolu.

Jan Patrman, provozovatel seznamky Elite Date (www.elitedate.cz):

Tvrzení, že se protiklady přitahují, v partnerských vztazích opravdu neplatí. Alespoň ne dlouhodobě. Naopak. Nejlépe to klape lidem, kteří si jsou co nejvíce podobní – ať už vzhledově, sociálním původem nebo výší platu. Známe pohádky o Popelce, co si vzala prince, o Honzovi, který dostal princeznu, všichni známe ten nepravděpodobný příběh filmu Pretty Woman. To ale není realita.

Říká se, že ideální manželství je přátelství s dobrým sexem. Vybavte si své kamarády. Kdo se stal vaším blízkým přítelem? Nemáte s nimi náhodou hodně společného?

Když jsem v zahraničí zmínil české rčení “protiklady se přitahují”, nikdo mi nerozuměl. Je to myslím náš zažitý omyl. Čím se tedy partneři přitahují? Nepátrejte po společném vkusu (můžete poslouchat jinou muziku, číst jiné knížky), ale po stejných osobnostních rysech. Když budou oba lajdáci a bordeláři, je to jedno. Budou si spolu rozumět, jen doma budou mít binec.

Říká se, že ideální manželství je přátelství s dobrým sexem. Vztah vydrží dlouho, pokud si s partnerem (kamarádem) rozumíme, důvěřujeme a navíc si rozumíme v posteli. Vybavte si své kamarády. Kdo se stal vaším blízkým přítelem? Nemáte s nimi náhodou hodně společného?

Milena Nováková, psychoterapeutka (www.psychologie.cz/katalog/milena-novakova):

Nemyslím, že by existovala jednoznačná odpověď. Každý člověk je jiná osobnost a má nějaké specifické životní zkušenosti. Podle toho se také odvíjejí jeho volby partnerů. Pro některou osobnost může být ideální protiklad, pro jinou zas někdo, kdo je spíš podobný. A jelikož ve vztahu se setkávají dvě osobnosti, zamotává se to o to víc.

Někdo hledá klidný vyrovnaný vztah bez větší dynamiky, jiný zase vztah plný energie, dobrodružných situací a změn.

S každou vlastností nebo rysem osobnosti je to jinak. U některých je protiklad problematický, například extrémní extravert s extrémním introvertem mívají problém se společným trávením volného času, jen těžko hledají společné zájmy. Výbušný člověk bude naopak pravděpodobně lépe fungovat ve vztahu s klidným člověkem, kterého jen tak něco nerozhodí a nenechá se strhnout k hádkám.

Roli hraje také to, že někdo hledá klidný vyrovnaný vztah bez větší dynamiky, jiný zase vztah plný energie, dobrodružných situací a změn. Můj názor tedy je, že pro každého platí trochu něco jiného, a pokud se mám pokusit to zobecnit, přiklonila bych se spíš ke zlatému středu – ani extrémní protiklady, ani extrémní podobnost, zkrátka něco mezi.

Otázky k zamyšlení a k diskusi:

  • Ve fázi zamilovanosti odlišnost přitahuje a fascinuje, zatímco pro společné soužití je pro většinu z nás vhodnější volbou partner s podobnými rysy a zájmy. Měli bychom to mít při navazování vztahů na paměti, více přemýšlet a pečlivěji vybírat? Anebo jsou podobné racionální úvahy v lásce k ničemu?
  • Sofistikované seznamky jsou postavené na vyhledávání partnerů s podobnými osobnostními rysy. Jak poznat toho pravého/tu pravou bez dotazníků a osobnostních testů?
Diskuse 0