Kdybychom se dnes stali součástí Faustova pokušení, čím by nás Mefisto sváděl ve snaze získat naši duši? Co třeba návrat jednoduchého a přehledného světa? Co příslib uspokojení potřeby rozumět tajemství, splněný záplavou konspirací o hlubokých a skrytých silách ovládajících tento svět? A co královské pokušení nemuset nijak bojovat se svým stínem, svými limity a démony a smět být konečně osvobozen tak, že jakkoli temné myšlenky či pocity v nás mohou beztrestně vstupovat do vnějšího světa, místo abychom bojovali bitvu o lepší já a lepší svět? Kdo odolá takovým a dalším svodům?
Tento článek má za cíl přiblížit některá rizika spojená se stíny naší společnosti a dnešní doby. Podlehneme-li kolektivním pokušením, můžeme ztratit svobodu, prostor pro poznávání sebe i světa a život nesený hodnotami empatie, soucítění a aspoň částečné spravedlnosti. Článek volně navazuje na můj dřívější text Živý, krásný a nemocný svět a z dalších hledisek rozvíjí možné souvislosti mezi nitrem člověka a vnějším světem.
Dávám zde do popředí svět politický jako jeviště, na kterém se přehrává řada důležitých jevů psychického světa jednotlivců, skupin i národů. Některé myšlenky by si zasloužily větší prostor, ale třeba povedou k tomu, že si zájemci budou dohledávat další informace sami a konfrontovat je s vlastními pohledy. Některé podněty jsou spíš základem dalších otázek, na které může hledat odpovědi každý, kdo se zajímá o psychologii.
Většinou se snažím psát tak, aby článek přinesl povzbuzení, inspiraci či zklidnění. Nyní píšu se záměrem zneklidnit – zatřást zaběhlými způsoby psychologie a psychoterapie, které pohlížejí na politický svět jako na něco, co stojí mimo oblast léčby klientů, a na stín jako na převážně osobní materiál klientů. Tento zažitý přístup v důsledku vede k rezignaci na pokus léčit kolektivní stín zobrazený na veřejné a politické scéně.
