Horolezec stojící pod nebezpečnou stěnou, podnikatel zakládající firmu, student hlásící se na obtížnou školu či pacient, který se právě dozvěděl o své těžké diagnóze, ti všichni potřebují naději. Naděje je jeden z nejcennějších a často také nejopomíjenějších vnitřních zdrojů, které máme k dispozici. Naše vnitřní kapacita mít naději ovlivňuje naše štěstí i naše úspěchy. Naděje však v sobě obsahuje mnohem více než víru, že věci nakonec dobře dopadnou.

„Vždycky je tu naděje, alespoň trochu,“ říká Aragorn Théodenovi, když se bitva o Helmův žleb zdá být ztracená, a přesvědčí zoufalého krále k poslední akci. Tolkienovo Společenstvo prstenu je nádherným příkladem myšlení a konání lidí s vysokou nadějí. Mají jasný cíl, kterému věří, a jsou mu hluboce oddáni, mají v sobě víru, že to dokážou. Mají plány, jak se k cíli dostat. A když narazí na překážku, nezastaví se, ale hledají alternativní cesty, jak pokračovat na své cestě. Doslova – když jim je znemožněno pokračovat k cíli přes hory, vezmou to doly. Umělecký obraz se zde přitom kryje s výsledky nejnovějších psychologických výzkumů.

Naděje je již dlouho považována za důležitou součást psychologického růstu. Sigmund Freud věřil, že mnohé z přínosů psychoanalýzy mohu být vysvětleny „očekáváními zabarveným nadějí a vírou pacientů v léčebném procesu.“ Viktor Frankl, zakladatel logoterapie, jehož práci a pohled na svět velice ovlivnil pobyt v nacistickém koncentračním táboře, vnímá naději jako vnitřní postoj a vůli člověka k pozitivní orientaci v životě, schopnosti „přitakat životu“ za všech okolností.

Soustavně se však výzkumu fenoménu naděje začal věnovat počátkem 90. let minulého století teprve profesor Charles R. Snyder z Kansaské univerzity. Došel k závěru, že naději lze chápat nejen jako momentální stav mysli, ale také jako stálý, i když ovlivnitelný osobností rys.

Na základě výzkumů, jak lidé přemýšlejí o dosahování svých cílů, přišel s teorií, ve které nadějné myšlení chápe jako proces, který má dvě důležité složky:

• důvěru ve schopnost najít cestu k cíli (pathway thinking)
• a vůli po ní jít (agency thinking).

Proč je dobré mít naději

Výzkumy Ch. R. Snydera a také jeho žáka Shanea J. Lopeze, který v současné době pracuje pro společnost Gallup, ukazují, že schopnost nadějného myšlení velmi pozitivně ovlivňuje naše životy. Lidé s vysokou nadějí mají lepší školní výsledky, jsou produktivnější, úspěšnější v kariéře či sportu a bývají i šťastnější.

Lidé s nadějí jsou také mnohem kreativnější v krizi. Pokud jste ve stresu nebo vyděšení, každá vaše akce se bude podobat útoku, útěku, zamrznutí nebo stádnímu chování. Lidé s nadějí přicházejí u složitých problémů s více řešeními a přicházejí také s řešeními kreativnějšími.

Naděje je také společně se stabilitou a důvěrou jednou ze tří nejdůležitějších vlastností, které podle průzkumu společnosti Gallup požadujeme po těch, kteří nás vedou.

Lidé se silnou nadějí se při střetu s překážkou na cestě nevzdávají, ale vždy hledají alternativní řešení, nacházejí jiné způsoby a cesty k dosažení svých cílů. Oproti lidem s nízkou mírou naděje pokládají častěji překážky v životě za zvládnutelné a chápou je spíš jako výzvy k překonání. Lidé s nízkou mírou naděje naopak chápou překážky jako past, ze které se nejsou schopni posunout dál.

Ukázalo se také, že lidé se silnou nadějí jsou obvykle flexibilnější a kreativnější při volbě svých cílů a jejich cíle jsou obvykle více v souladu s jejich hodnotami. Lidé se slabou nadějí často trvají na jednom cíli a nepřemýšlejí o variantách a přitom nemají ke svým cílům tak silný osobní vztah (více se o cílech dočtete v předchozím článku).

Výzkumy zatím naznačují, že o tom, zda máme či nemáme nadějné myšlení, rozhodují spíše zkušenosti z našeho dětství než naše geny. Naši kapacitu pro naději jsme schopni psychologickými testy měřit, a co je důležité, je možné ji také i v dospělosti rozvíjet, i když nejnovější studie naznačují, že to není tak snadné, jak Snyder původně předpokládal.

Jak používat naději

Naděje zahrnuje širokou škálu emocí jako je radost, zanícení či vzrušení. Ale nejde o prázdné nerealistické nadšení svojí vizí. Naděje je kombinace vašeho srdce a rozumu. Lopez popisuje naději jako zlatou střední cestu mezi euforií a strachem. Je to místo, kde se transcendence potkává s rozumem a obezřetnost se potkává s nadšením.

Naděje je zcela něco jiného než pouhé přání či takzvané pozitivní myšlení. Nestačí jen sedět na zadku, mít pozitivní myšlenky a silně si přát, jak by měl vypadat náš dům, práce snů či budoucí žena. Pro lidi disponující nadějí je typické, že svůj zadek zvednou a usilovně nalézají cesty a jdou po nich, aby se skutečně dostali, kam chtějí.

Přání je však pouze částí naděje. Je to naděje bez plánu. Podle Gallupova průzkumu celosvětově téměř 90 % lidí věří, že zítřek bude lepší než dnešek, ale pouze polovina lidí má nadějné myšlení, což znamená, že mají představu, jak toho zlepšení dosáhnout, a také vůli pro to něco udělat.

Lidé s vysokou mírou naděje sdílejí čtyři základní přesvědčení:

• Budoucnost bude lepší než současnost.
• Je v mé moci, aby se tak stalo.
• Existuje mnoho cest k naplnění mých cílů.
• Ani jedna není bez překážek.

Efektivní používání nadějného myšlení je pak velmi vědomý třífázový proces.

1. Nejprve jde o výběr cíle, ať už krátkodobého (např. chození do posilovny každý den), nebo dlouhodobého (až vyrostu, stanu se pilotem).
2. Potom musíte vzít v úvahu propast mezi tím, kde jste a kde byste chtěli být. Načrtněte si sérii krátkodobých cílů, které vám pomůžou propast překlenout.
3. Konečně je zde také plánování, hledání, jak, kdy a kde mohu jednotlivé kroky skutečně implementovat do svého života, hledání možných alternativ a záložních plánů.

Známý americký boxer Mike Tyson říká: „Každý má plán do doby, než dostane ránu.“ Lopez namítá, že lidé s nadějí mají v záloze plán i potom, co je někdo praští.

Jak zvýšit svou kapacitu pro naději

• Najděte si alespoň jednu věc, která vás opravdu zajímá, a psychicky do ní investujte.
• Stanovujete‑li si cíle, ujistěte se, že jsou opravdu vaše a ne někoho jiného.
• Sejděte se s tou nejvíce nadějí oplývající osobou, kterou znáte, a vyprávějte jí o svých plánech.
• Vždy si vytvářejte několik alternativních cest, vedoucích k vašim cílům.
• Když vybraná cesta k cíli nefunguje, neobviňujte se. Poznání, jaká cesta nefunguje, vám pomůže najít tu správnou cestu.
• Pokud si kladete dlouhodobé cíle, rozdělte si je vždy do jednotlivých kroků.
• Začněte prvním krokem a vykročte.
• Pokud vámi vybraná cesta k cíli vyžaduje nějakou dovednost, v klidu se ji nejprve naučte.
• Mluvte k sobě pozitivně, např. Ty to dokážeš! Chvalte se za své úspěchy.
• Dopředu přemýšlejte o možných překážkách na cestě a způsobech, jak je zdolat.
• Připomínejte si často své minulé úspěchy, zvláště v situacích, kdy se zrovna nedaří.
• Užívejte si cestu za cílem stejně radostně jako vlastní dosažení cíle.

Jednou z pozitivních vlastností naděje je její nakažlivost. Platí, že pokud máte naději pro sebe, máte naději, abyste ji mohli sdílet. A čím více naděje prostřednictvím osobního příkladu, příběhů či konkrétní podpory budete sdílet, tím více se vám jí vrátí zpět.

Literatura:
C.R. Snyder – Handbook of Hope: Theory, Measures, and Applications, 2000
Shane J. Lopez – Making Hope Happen: Create the Future You Want for Yourself and Others, 2013
Robert Weis and Elena C Speridako – A Meta‑Analysis of hope enhancement strategies in clinical and community settings,2011