V lesích za městem pomůžete nejen svému krevnímu oběhu, ale taky své duši. Napětkrát.

Taky se občas trochu přemáháte, abyste aspoň na chvíli vypadli ven? Těchto pět objevů a postřehů by vám mělo dodat motivaci.

1. Procházka přírodou vám může zlepšit paměť

Doktor Marc Berman na Michiganské univerzitě předloni provedl se svým týmem test na dvou skupinách lidí: zkoumal, jak dobře si zapamatují řadu čísel, když se půjdou hned po memorování projít. Polovina účastníků vyrazila do města, půlka do lesa. Při následném přezkoušení dosáhla skupina bloumající lesem o dvacet procent lepších výsledků.

Proč? Podle webu Spring.org.uk zřejmě příroda vyžaduje naši podvědomou pozornost, nikoli přímou. Zatímco za městem se můžete uvolnit, v klidu si ťapat po polní cestě a nechat myšlenky plynout, kam se jim zachce, ve městě se musíte soustředit na semafory, autobusy, ostatní chodce, nápisy a řadu dalších věcí.

2. Čím víc kroků, tím spokojenější člověk

Profesor Kalifornské státní univerzity Robert Thayer zkoumal po dvacet dnů necelou čtyřicítku dobrovolníků, kteří po celou dobu používali krokoměry. Každý večer navíc vyplňovali formuláře zjišťující jejich pocity. Výsledek byl jednoznačný: „Odhalili jsme jasný a silný vztah mezi počtem kroků, kteří lidé ten který den udělali, a jejich celkovou náladou a energií.“

Otázkou ovšem je, co je vlastně příčinou a co následkem. Někteří lidé mohli být smutní prostě proto, že byli nemocní, což znamená dny na lůžku, jindy zase mohlo špatnou náladu způsobit špatné počasí, při kterém se toho taky moc nenašlape.

Z výzkumu ale pochází ještě jeden zajímavý postřeh: i když podvědomě víme, že procházka při špatné náladě a stresu prospěje, bývají lidé často tak vynervovaní a smutní, že se jim nakonec ven ani nechce. Blbá nálada pak má podobu zrychlujícího se víru, který člověka táhne dolů.

Pokud pracujete hlavou a zároveň máte aspoň trochu volnou pracovní dobu, schválně si zkuste zpestřit den procházkou po obědě – uvidíte, jak se najednou daleko od počítače budete moci soustředit na důležité myšlenky.

3. Ty nejlepší nápady bývají poctivě vychozené

„Usedlost je přímo hřích proti duchu svatému. Jen vychozené myšlenky mají hodnotu,“ napsal v 19. století německý filozof Friedrich Nietzsche. Pokud pracujete hlavou a zároveň máte aspoň trochu volnou pracovní dobu, schválně si zkuste zpestřit den procházkou po obědě – uvidíte, jak se najednou daleko od počítače budete moci soustředit na důležité myšlenky, které se budou s každou stovkou metrů v botách ujasňovat.

Nietzchův životní příběh zároveň připomíná, že komu je dáno podlehnout duševní chorobě, toho samotné procházky nespasí. Posledních deset let svého života byl totiž prakticky nesvéprávný, trpěl bludy a jen občas někomu ze známých poslal zcela zmatený dopis – navzdory tomu, že jeho pohory a střevíce měly na tachometru desetitisíce kilometrů.

4. Dlouhou procházkou se můžete lehce zfetovat

Chůze je jednou z nejméně náročných vytrvalostních aktivit. Při těch tělo do krevního oběhu vylučuje analgetika, jako je endorfin. Vytrvalostní běžci dobře vědí, jak skvělé je být zfetovaný pohybem. V menší míře to můžete zažít i při delší procházce: pocítíte uvolnění a trochu vám poleví případné fyzické bolesti.

5. Chybí vám spiritualita? Vydejte se na pouť

Pokud potřebujete mozek opravdu restartovat nebo za sebou dokonce nechat nějaký nepříjemný kus svého života, obujte pořádné boty, vezměte si krosnu jen s tím nejnutnějším (GPS navigaci a plechovky s pivem nechejte doma) a vydejte se na pouť.

Nejjednodušší to je, jste‑li organizování v nějaké církvi, která poutě pořádá. Informací pak najdete dost na nástěnkách kostelů a v komunitních časopisech. V Čechách patří mezi nejznámější poutní místa Svatá hora u Příbrami a Stará Boleslav v okrese Praha‑východ, na Moravě pak Velehrad a Svatý kopeček u Olomouce.

Máte‑li pár týdnů a toužíte‑li po životním zážitku, vyrazte do Španělska na pouť do Santiaga. Občas jde někdo dokonce pěšky rovnou z Čech. Vzpomínky jedné z účastnic této pouti najdete na blogu Chilli Julie.

K tomu, abyste vyrazili na pouť, samozřejmě nemusíte být věřící. Na místech, kde katolíci cítí oddanost Bohu, budete mít i jako ateisté příležitost rozjímat, lépe se poznat a získat důležitý odstup od všedních starostí.