Po většinu času k sobě promlouváme – jazykem, kterému rozumíme hlavně my sami. Intimně a důvěrně. Někdy s něhou a péčí, někdy přísným tónem, kriticky, bez odpuštění. Vnitřní monolog, který sami k sobě vedeme, je důležitou složkou našeho života. Tento rozhovor neutichá. Provází nás, ať pracujeme, relaxujeme, cvičíme, či umýváme nádobí. Přeříkáváme si seznam povinností, hodnotíme své výkony, komentujeme postavu, oblečení, účes. Povídáme si sami se sebou o situacích, které se nám staly. Chválíme se za konverzačně vyhrané bitvy, nebo si vyčítáme, když se nám nedaří zvládnout konflikt dle našich představ.