23. 8. 2022
Článek Péče bez lásky rozvířil bouřlivou debatu o souzení předchozí generace, diskuzi o tom, zda pečovat nebo nepečovat o stárnoucí rodiče, kteří mnohdy ublížili, zranili, z nějakého důvodu nenaplnili potřeby svého dítěte. A tak mě napadá, jak se dítě, jakkoli už je dospělé, nemá cítit provinile a zostuzeně, když prožívání pro něj neakceptovatelné emoce? I dnes čtenáře povedu k tomu, co vnímám jako podstatné: k uvědomění, jak to vlastně v našich jedinečných vztazích máme a co to pro nás znamená.
Vrátíme se k Jirkovi, muži středních let, který mě vyhledal, aby se zorientoval ve svých protichůdných pocitech. Jako jedináček se cítil zodpovědný za ideální péči o svou nemocnou mámu a otce, který nebyl navyklý starat se o praktické každodenní záležitosti.
Pokračovat ve čtení
Odemknout článek e-mailem
zdarma pouze tento článek.
Skvělé, článek je odemčen.
Odkaz jsme vám poslali na e-mail.
Odemknout celý web
od 104 Kč měsíčně
Přihlásit se
už mám předplatné