Rodina jako příběh

Děti mají radši tátu? Nechtějí být u dědy? A co vy, když jste měli trápení nebo průšvih, za kým jste šli?

8:43
Simona Dosedělová

Simona Dosedělová
Koučka, lektorka

27. 5. 2020

To, že jsme něčí máma, táta, babička, dědeček, nám dobrý vztah s dětmi nezaručí automaticky. Stejně jako ve všech ostatních vztazích platí, že pěkné vztahy za nás nikdo jiný nezvládne zařídit – o pěkné vztahy se musíme zasadit sami. Maminka nevybuduje hezký vztah tatínka a dětí, babička nevybuduje hezký vztah vnoučat s dědečkem, dědeček to nezvládne za babičku ani tatínek za maminku.

A přesto se občas rozhlížíme kolem a myslíme si, že ty vztahy za nás někdo opečuje, opraví, že za to může někdo jiný, že jsou pokažené. Stáváme se mámou, co žárlí na tátu, protože děti s ním mají bližší vztah, tátou, co se cítí být ven ze hry, protože se mu nic neřekne, nebo dědou, který si myslí, že čokoláda přináší lásku. Jak se to stane a jak to vidí dospělé děti?

Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.

Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.

Chci předplatné
Už máte předplatné? Přihlašte se.

Články k poslechu

Těžký život úspěšných

Největší výzva je obyčejnost. Ve vnímání, cítění, vztahování se k lidem.

6 min

Dar omezenosti

Naše nekonečná mysl žije v konečném těle. A to je dobrá zpráva.

20 min

Co vlastně můžu

Úraz mě na čas připravil o milovanou aktivitu. Co teď můžu dělat pro svou pohodu?

14 min

Environmentální žal

Být smutný kvůli ohrožené přírodě je namístě. Jaké nevědomé mechanismy se za touto emocí mohou …

15 min

Lék na smutek

Naše mysl je jako mlýn. Mele a mele. Je na nás, jaké „zrní“ do něj …

10 min

27. 5. 2020

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.