Velká otevření a zážitky na víkendových kurzech znějí lákavě, ale co si pak s otevřeným vědomím, zaplaveným starými bolestmi, sami počneme?

Dnešek je, asi jako každá doba, určitým způsobem nevyvážený. Zaměření na vnější materiální svět je markantní takřka ve všech oblastech života. Štěstí a spokojenost poměřujeme kupní silou, vlastnictvím věcí, majetkem. Finance, příjmy, DPH, HDP… Jako každá nerovnováha, i tento stav vyvolává potřebu vyvážení.

Ačkoli je hmotné zajištění důležité, nejedná se zdaleka o to jediné, o co tady na Zemi jde. Jsme bytosti komplexní, mnohaúrovňové. Máme různé potřeby, jak fyziologické, tak sociální a psychospirituální. Hlavně po těch posledně jmenovaných je zde velký hlad, protože k jejich naplnění nám kupodivu nepomůže ani nový dům, ani auto, ani tučné konto, nejnovější mobil, iPod nebo úchvatná kariéra. Hledáme něco „vyššího“, smysluplnějšího, co nás skutečně naplní. Hledáme sebe sama. A trh nám vychází vstříc.

Žíznícím duším se nabízí celá škála možných i nemožných alternativ, kterak tohoto „vyššího“ dosáhnout. Během posledních dvaceti let se vynořila záplava kurzů, seminářů, zasvěcení, poradců, léčitelů, lektorů a guruů. Většinou formou jednorázových seminářů – obvykle víkendových kurzů – jsou zprostředkovávána moudra starých kultur i nových směrů sebepoznání.

Lidé často jako motorové myši běhají z jednoho na druhý, od Indiánů k buddhistům, od reiki k andělům, od rodinných konstelací na terapii tmou. Jedna úžasnější akce střídá druhou. Přitom po čase často cítíme zase frustraci a nenaplnění. Svedeme to na okolnosti – nebyl to přístup pro mě, učitel nebyl dostatečně osvícený, příště musím zkusit támhleto…

Povrchnost, klipovitost, důraz na rychlá a pokud možno snadná řešení přešly i do sebepoznávací sféry.

Nová hračka

Samozřejmě zjednodušuji, ale jde mi o to ukázat, že rysy dnešní doby jako jsou povrchnost, klipovitost, důraz na rychlá a pokud možno snadná řešení přešly i do sebepoznávací sféry. Navíc míváme velice nerealistická očekávání.

Je to asi i přirozený stav. Cestu k různorodým přístupům k sebepoznání si většinou objevujeme sami, takže jsme často jako malé natěšené děti. Moc, moc chceme novou hračku. Když ji dostaneme, chvíli si s ní zaujatě hrajeme, ale po chvíli buch bác, kohout letí do kouta a my chceme něco jiného, nového, mystického, zářivého, tajemného.

Bezpochyby ale též přibývá lidí, kteří si uvědomují, že Řím nebyl postaven za den, že rychlá řešení často přináší jen krátkodobý výsledek a změnu. Snaží se spíše o komplexní a plynulý rozvoj než o honbu za zážitky.

Zažité, automatické a často sebe a okolí destruující vzorce jsou natolik zažrané, že pár kurzů s nimi příliš nepohne.

Umění žít dobře

Jako každá cesta, i sebepoznání má své fáze. Prvotní nadšení střídá často stejně hluboké rozčarování. Pokud to po něm nevzdáme, může přijít realistické hodnocení možností cesty, ale hlavně nás samotných. My sami jsme totiž stále a pořád východiskem a hlavním předmětem sebepoznání.

Sebetajemněji, mystičtěji, cizokrajněji se tvářící cesta neudělá nic víc než kolik dovolí naše odhodlání, trpělivost, důslednost, pokora, naše dispozice, závislosti, zátěže. A někdo máme zkrátka naloženo více, jiný méně.

Nečekejme také, že vše se vyřeší účastí na kurzech, seminářích, výcvicích, zasvěceních. Ty jsou v lepším případě tréninkem. Běžný život, každodenní prožívání a interakce s druhými jsou polem, kam je třeba přenášet vhledy, poznání a zkušenosti z akcí. Ty stejně samy o sobě většinou nestačí. Zažité, automatické a často sebe a okolí destruující vzorce jsou natolik zažrané, že pár kurzů s nimi příliš nepohne.

Je třeba si zřetelně uvědomit, že velké sebepoznávací tradice, z nichž často čerpáme, jsou komplexními systémy, kde různé „techniky“ tvoří jen jednu jejich část. Stejně podstatná je etika, morálka, „umění žít dobře“ – oblast na kterou jsme takřka zapomněli.

Podléhání módám, trendům, podivným idolům a diktátu reklamy přináší tolik závislostí a utrpen

í

…a ono to nějak nejde

Životní hodnoty jsou dnes relativizovány na úkor umělohmotných ideálů krásy, úspěchu, mládí a požitků. Slova jako neubližování, respekt, vzájemná pomoc, nezištné dávání, čestnost, nezneužívání opojných látek a sexuality nebo dobrovolná skromnost pak mohou někomu znít takřka jako útok na náš hýčkaný individualismus a osobní svobodu. Přitom podléhání módám, trendům, podivným idolům a diktátu reklamy přináší tolik závislostí a utrpení…

Chceme všechno a hned, dobrou práci, peníze, krásnou pleť, plný talíř, dobré zažívání, úchvatný sex a nirvánu k tomu. A když to nejde, tak na vše máme poradce, odborníky, lektory, kouče, aby nám řekli, jak to napravit. Co jíst, jak se milovat, jak na kariéru, jak na žhavé uhlíky, jak být dokonale ŠŤASTNÝ.

Krásný nový svět. Přitom v soukolí cosi drhne. Možná jsme to rozjeli příliš rychle. Možná se potřebujme spíš zastavit a upřímně a opravdově se podívat do sebe a kolem sebe. V honbě za dokonalostí jsme zapomněli na své nedokonalosti, bolesti, úzkosti, dětské strachy, vnitřní limity.

Nádech, výdech

Určitě se dá na tom všem pracovat, ale je třeba si nejprve mnohé uvědomit a připustit. Přistupovat k sobě upřímně a zároveň jemně. Jsme křehcí, naše psychika je velmi zranitelná. Velká otevření a zážitky na víkendových kurzech znějí lákavě, ale co si pak s otevřeným vědomím, zaplaveným starými bolestmi, sami počneme?

Raději jděme krok za krokem, nádech za výdechem, pomalu a jemně a s pomocí zkušených odborníků a dobrých přátel. Jako kompas pro běžný život a možnost opory nám poslouží vnitřně přijatá etická základna.   
 
Pro inspiraci: Pět etických předsevzetí théravádového buddhismu. Všimněme si, že nejsou formulována jako příkazy zvnějšku, ale jako dobrovolně a vědomě přijaté postoje:

• Ničení a zraňování živých bytostí se budu zdržovat.
• Braní toho, co není dáváno, se budu zdržovat.
• Nesprávných sexuálních aktivit se budu zdržovat.
• Zraňujícího a nepravdivého mluvení se budu zdržovat. 

• Zatemňování mysli omamnými látkami se budu zdržovat.

Zkusme si všimnout, co cítíme, co nás napadá, když tyto řádky čteme. Rezonují v nás? Nebo se cítíme dotčeni tím, že bychom měli dodržovat nějaká pravidla? Spekulujeme nad výkladem jednotlivostí, třeba co znamená nesprávná sexuální aktivita? Proč bych se měl něčím omezovat, jaký to má smysl?  Já sám vím, co je dobré? Stejně neexistuje dobro a zlo, jsou to jen koncepty? Podnět k zamyšlení, k reflexi. Hezký den všem.