Foto: Thinkstock.com

Rozchod není konec světa

Krach dlouhodobého vztahu je těžký, je to ale také šance na životní změnu.

Yvonne Holčáková

Yvonne Holčáková

20. 3. 2014

Rozvod nebo rozchod s dlouholetou láskou bezesporu patří k nejvýraznějším stresorům vůbec. Můžeme ho prožívat jako konec, nebo jako začátek. Nebo cokoli mezi tím. Záleží na nás. Samozřejmě hraje roli, jestli jde o naše vlastní rozhodnutí, záchrannou brzdu nebo jsme nuceni reagovat na rozhodnutí partnera. Přesto pořád máme možnost nezůstat v situaci pasivní. Vždy můžeme ovlivnit alespoň svůj postoj a prožívání a následně jednání.

Změny ale většinou nepřicházejí hned. Co je ze všeho nejdůležitější? Dejte si čas a mějte se rádi. Zní to jako fráze, ale je v ní potenciál ke změně. Mnohdy totiž člověk po rozchodu hledá chyby jen u sebe a roztáčí se bludný kruh sebeobviňování a sebedestruktivních myšlenek.

Naučte se říct jim STOP. Jakmile se rozběhne sled myšlenek typu Co by bylo, kdyby… nebo Proč…, Škoda, že… apod., je potřeba je včas rozpoznat a zastavit. Většinou totiž nevedou k žádnému konstruktivnímu řešení, zlepšení v prožívání ani ke změnám v životě ve smyslu adaptace a větší spokojenosti.

Podobné myšlenky jsou přirozené, avšak objevují-li se příliš často, dlouho po rozchodu nebo s naléhavostí, která nám brání v jiných činnostech a prožívání tady a teď, je dobré se pokusit o změnu, třeba právě zmíněnou metodou STOP, která v sobě zahrnuje ukončení prolongovaných myšlenek záměrným odpoutáním pozornosti a zaměřením se na nějakou činnost.

Hořké nicnedělání

Činnost pomáhá, aktivizuje, naopak nečinnost je zrádná právě svojí pasivitou. Může pomoci pouze na krátkou dobu. Potom dává příliš mnoho prostoru k probírání minulosti a toho, co již nezměníme. Můžeme se napříště samozřejmě pokusit vyvarovat stejných chyb, ale postupně bychom se měli od minulosti odpoutat a být zakotvení zase ve své přítomnosti.

Vtíravé myšlenky můžeme dostat pod kontrolu také tím, že si je zkusíme třeba na deset minut záměrně vyvolat. Zní to paradoxně, ale mohou tak ztratit na intenzitě.

Pokud se rozhodnete pro aktivitu, činnosti volte podle toho, co je vám vlastní. Možná máte v nové situaci více času na sebe, nebo alespoň prostor zařídit se jinak. Snažte se přes všechny komplikace, které s sebou nová situace přináší, zajistit si alespoň krátký čas jenom pro sebe. A ten nepromarnit. Nemusíte dělat nic, ale snažte se čas strávit tak, aby vám to bylo příjemné.

Nedovolte ovšem sami sobě házet klacky pod nohy v podobě pochybností, jestli mám právo dělat, co chci, jestli mám právo mít čas pro sebe…

Možná si i vzpomenete na něco, co jste chtěli už dávno dělat, ale z důvodů, které jsou známé jenom vám, jste to neudělali. Může to být strach, který nás zrazuje – jestli se to v mém věku ještě hodí, jestli se neztrapním, jestli na to mám čas, peníze, schopnosti apod. Ale kdy jindy než teď? Nemusíte zrovna být všude a zkoušet všechno, ani dělat něco jenom proto, že se to dělá. Všichni rozvedení nemusí jezdit na kolečkových bruslích. Nemusíte podávat žádné špičkové výkony. Je to jenom o vás.

Můžete zkusit něco čistě vašeho, nebo něco, co se osvědčilo některé kamarádce či kamarádovi a zjistit, jestli je to to pravé taky pro vás. Minimálně budete mít příležitost vyjít mezi lidi a nezůstávat se svým trápením sám (sama). Nemusíte najít to své hned napoprvé, ale i hledání je „něco, co je tady a teď“.

Dejte si právo prožívat štěstí

15. října 2016

Cyril Höschl: Vše o depresi

Cyril Höschl

Nejsou jenom rovné cesty. Některé jsou klikaté nebo s různými odbočkami či slepými uličkami. Někdy až zpětně zjistíme, proč ta naše cesta vedla okolo lesa a případně i co v tom lese bylo. Ale také to nemusíme zjistit nikdy, stačí to přijmout.

Nedovolte ovšem sami sobě házet klacky pod nohy v podobě pochybností, jestli mám právo dělat, co chci, jestli mám právo mít čas pro sebe, jestli mám právo být šťastný (šťastná). Když to tak budete cítit, tak odpověď zní ano. Nenechte se stáhnout k pasivitě a pochybám. Pokud by taková situace přeci jenom nastala a všechny jednoduché návody selhávaly (univerzální rada totiž neexistuje), nestyďte se vyhledat pomoc odborníka.

Využívejte celý web.

Předplatné

Už jenom to, že se můžete svěřit, že můžete část svých emocí, trápení, obav, nejistot, myšlenek nechat za dveřmi ordinace, je ozdravné. Pomocí psychoterapie můžete hledat vlastní zdroje. Z praxe vím, že z podobných situací vyjde většinou jiný člověk – ne někdo jiný, ale člověk, který je zase blíže sám sobě a tím nakonec i druhým. Změna plodí změnu, a to může být odměnou za úsilí vynaložené k překonání nelehké životní situace.

Kromě adaptivních, konstruktivních způsobů zvládání zátěžové situace však existují i ty maladaptivní, které z dlouhodobého hlediska doporučit nelze. Patří mezi ně např.:

  • nadužívání alkoholu
  • zneužívání psychotropních látek
  • patologické hráčství
  • hledání sebe sama v různých sektách
  • střídání partnerů

Co mají tyto způsoby řešení společného, je zřejmé. Je to snaha o potlačení pocitů, překřičení něčeho bolavého. Kromě toho, že takto nic nevyřešíte, si ještě můžete „vyrobit“ další problém. I v nepříjemné situaci je výhodnější zůstat v kontaktu sám se sebou. Rozhodnutí, jaký způsob zvolíte, je ovšem jen na vás.

Otevřít diskuzi 0

Yvonne Holčáková

Psycholožka, poradkyně rozvoje osobnosti, lektorka

www.psychoterapieporadna.cz