„Právě prožívám rozchod se ženou – manipulátorem, psychopatem, možná též narcisem a trochu hysterkou,“ napsal nám do redakce čtenář A. K. „Je to víc než měsíc, ale první tři týdny byly hodně těžké. Byl jsem dost dole a pár dní nemohl ani spát. Mám pocit, že na téma žena psychopat a manipulátor zase tolik článků není. Byli jsme spolu tři a půl roku, jsme oba padesátníci, ale její chování bylo někdy na hranici dítěte či puberty. Přišlo mi to vícekrát divné, ale stále jsem věřil, že se může změnit. Za tu dobu bylo více indicií, které mi měly otevřít oči, ale já zjištuju až teď z různých článků, co je vlastně zač.“

Na téhle situaci si můžeme uvědomit několik zajímavých souvislostí. Možná jste opravdu prožil pár let s naprosto unikátně psychicky porouchanou ženou, ale přece jen nabídnu smířlivější pohled na věc. Je můj, neberte ho jako obecný popis typu „takhle to probíhá“ a už vůbec ne jako pokus odhadnout, jak to bylo a je u vás.

Já jsem ok, ty ne

Součástí každého dlouhodobého vztahu jsou i konflikty a hádky. A přirozenou vlastností těchto sporů je, že v nich nejsme úplně racionální a často ani poctiví.

Ať nezobecňuji, píšu za sebe: Když se s kýmkoli hádám já, považuji svou argumentaci za racionální, logickou a férovou. Svůj postoj vnímám jako správný, tedy prospěšný i pro druhého, pro rodinu, pro děti.

Postoj druhého v hádce vnímám jako nerozumný a jeho argumenty jako chybné. Ale nezůstávám jen u hodnocení postoje a argumentů. Najednou takhle před sebou vidím celou osobnost: nechápavou, zabedněnou, sobeckou, narcistní, neústupnou, manipulativní.

Takže přede mnou stojí hysterický manipulátor a psychopat. Najděte si třeba na Wikipedii definice těchto pojmů. Na člověka, se kterým jste v konfliktu, vám budou krásně pasovat.

A co vidí ten druhý? Asi podobný obrázek jako vy: neústupného, sobeckého, sebestředného a bezohledného člověka, který nenaslouchá, jen všemi prostředky prosazuje si svůj zájem.

Znovu se vraťme k definicím z oblasti psychiatrie – ve vypjatých konfliktních situacích se zkrátka do těchhle škatulek vejde většina exemplářů homo sapiens. Teď prosím na všechny ty diagnózy raději zapomeňme, ve vztazích nadělají víc škody než užitku (na vysvětlenou: Je váš partner psychopat?). 

Poslední hádka

Součástí každého vztahu jsou také smíření. Hádka se přehnala a my se zase vidíme jako dva lidé, kteří se mají rádi. Máme své chyby a své přednosti. V něčem si nesedíme, ale v mnohém se doplňujeme, v mnohém si vyhovujeme. Proto jsme se dali dohromady a proto spolu zůstáváme.

K rozchodu obvykle dochází po sérii těžkých konfliktů. Jednoho dne se smíření nedostaví. Jedna hádka byla ta poslední. V srdci zůstane hořkost a zranění, v hlavě „negativ“ záporné postavy a složka vzpomínek na tuto neskutečnou karikaturu, uspořádaných podle míry jejího provinění.

Někteří se trápíme hlavně výčitkami svědomí, že jsme to pokazili. Někteří si ulevujeme spíš zlobou na partnera – připomínáme si křivdy a krutosti, kterých se na nás dopustil (jakkoli jsme si vědomi, že vztah člověka s člověkem se bez vzájemného zraňování neobejde). Oba tyto stavy jsou nešťastné, nevedou k zahojení ran ani k poučení do dalších vztahů.

K uzdravení zranění pomáhá, když v citové rovině už dovedeme přijmout své emoce (je mi strašně smutno, mám vztek – ano, tak to v této situaci bývá, jako bývají louže po dešti) a rozumem střízlivě vyhodnotíme skutečný stav věcí: na zrození, průběhu i rozpadu vztahu jsme se podíleli společně.

Aby byl další vztah lepší

Protože se ptáte z pozice muže a zmiňujete, že o psychopatkách je méně článků než o psychopatech, nabídnu vám na závěr trochu drsné pánské cvičení. 

Sledujte a přemýšlejte se mnou:

• Oběťmi domácího násilí bývají častěji ženy.
  
• Traduje se, že některé z nich si z nějakého důvodu opakovaně vybírají mizerné chlapy, co mlátí ženy.
  
• Některé z těchto žen ale ve skutečnosti v mužích násilníky probouzejí. Opakovaně a spolehlivě.
  
• Něco v jejich komunikaci (nebo nekomunikaci) v jejich partnerech vyvolává frustraci, bezmoc, zoufalství – a odtud vztek a agresi. Něčím ve svém chování (nevědomě či záměrně) vyvolávají u partnerů automatickou odezvu.
  
• Červeným hadrem bývá typicky vyjádření znechucení z partnera, jeho zpochybňování a ponižování – a hrocení takového jednání k nesnesitelnosti.
  

Jestliže jsem v úvodu napsal, že nechci zobecňovat, teď zobecním úplně otevřeně a brutálně: Ano, tohle my chlapi podepíšeme! Naše ženy vědí, kterým čudlíkem v nás odpálit atomovku!

A teď zase pohled do zrcadla: Co v našem vlastním chování může v našich blízkých spouštět pocity, emoce a reakce, které nás pak zraňují? Čím si zas a znova koledujeme?

Co v našem, samozřejmě racionálním, logickém a správně vyargumentovaném chování probouzí ve druhých psychopatické, narcistní, manipulátorské a hysterické – tedy ve své podstatě násilnické reakce? 

Nejsme tvůrci a viníky všech konfliktů. Ale jen my sami určujeme, s kým žijeme a jestli je naše soužití k žití.