„Je to jako boj o život. Jako když vás něco táhne ven a vy se vší silou držíte, protože když se pustíte, bude konec.“ Takto popsala klientka svoje stavy, které ji přivedly napřed ke kolapsu, pak k antidepresivům a pak ke mně. Zní to děsivě a je to děsivé. Ale také je to něco, co vysoce citliví jedinci zažívají až příliš často.
Už moci o tom mluvit a najít pochopení poskytuje dost velkou úlevu, protože tyhle stavy nepřicházejí jen v nějakých vypjatých situacích, ale i ve chvílích, kdy se venku (a často ani uvnitř) nic zásadního neděje. O to těžší je pochopit a přijmout bouři, která se v našem životě najednou objeví.
Sama pro sebe ten stav nazývám roztříštěním a z minulosti s ním mám i své zkušenosti. A samozřejmě nepřichází z ničeho nic, jen to tak na první pohled vypadá. Může samozřejmě postihnout asi každého, ale vysoce citliví k němu mají skvělé předpoklady. O co vlastně jde a jak se v takovém stavu ocitneme? A hlavně – jak z toho ven?
Tento článek si mohou přečíst jen předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného.