18. 6. 2025
„Kdykoli se někde ve společnosti potkáme s partnerovou kamarádkou, má tendenci na něj sahat, dotýkat se ho,“ napsala nám do redakce čtenářka Renata. „Nevím, jak to uchopit. Mám brát jako fakt, že někteří lidé jsou až moc kontaktní a já to neovlivním? Nebo že ta kamarádka nemá k našemu vztahu úctu? Znají se velmi dlouho...“ Pavlína zase řeší: „Přítel má na Facebooku fotku s cizí ženou, prý dcera kolegy. Mě jako partnerku nikde neuvádí, ani že je ve vztahu, natož aby měl moji fotku někde na profilu, nikdo z jeho přátel o mně neví. Jsem malicherná, že je mi to nepříjemné?“ Situace, kdy někdo překračuje naše hranice, dokážou vyvolat silné emoce. Co když to ale partner nevidí – nebo nechce vidět? Kdy jde o naši přecitlivělost a kdy o skutečné narušení osobního prostoru? Jak se s tím vypořádat? A hlavně: jak o tom spolu mluvit, aby to nevedlo k dalším konfliktům?
S hranicemi ve vztahu je to podobné jako se státními hranicemi. Uvnitř je naše území, kde se cítíme bezpečně a respektovaně. Okolo se táhnou dělicí linie, které určují, co je pro nás v pořádku a co už ne. Tyto hranice se mohou týkat fyzického kontaktu (kdo a jak se nás nebo našeho partnera může dotýkat), emocionálních záležitostí – co komu říct, co nás zraňuje, nebo i digitálního prostoru, tedy jak prezentujeme náš vztah na sociálních sítích.