Sami za sebe

Single život má světlé i stinné stránky. Těch druhých s postupujícími roky přibývá.

Markéta Šetinová

Markéta Šetinová

14. 11. 2017

Nezávislost, večírky, skvělá kariéra, nezávazný sex a sranda s kamarády. Takové představy si spojujeme se single životem. Realita je ale jinde. Velká část nezadaných si svou svobodu sice užívá, na druhou stranu se ale potýkají s pocity samoty, tlakem okolí a někdy i diskriminací.

Jako psychoterapeutka se s nezadanými potkávám často. Vyhledají mě většinou ve chvíli, kdy potřebují podporu v seznamování. Kde a jak najít partnera je ale na začátku naší spolupráce zpravidla spíše okrajovým tématem. Single období je totiž samo o sobě náročnou životní fází, ve které je třeba se nejdříve zorientovat.

Být nezadaný je často fajn. Můžete se věnovat své kariéře, přátelům, cestování, prostě sami sobě. Kdykoliv můžete zvednout kotvy a zkusit štěstí v zahraničí, pracovat přesčasy a aktivně se ucházet o vyšší pozice nebo bez výčitek odejít domů s pěkným barmanem. Většinou na vás nikdo nezávisí a vy si sami rozhodujete, do čeho dáte svůj čas a peníze. Obojího máte často dostatek. Analýzy The Economist mluví jasně: mít za zákazníky singles je snem každé firmy. Rádi investují do zážitků, cestování, oblečení, prostě sami do sebe.

A singles je stále více. Především ženy poznaly, že budovat kariéru a vydělávat je zábava. Manželství i rodina můžou počkat. Ani muži nemají velkou motivaci se brzy vázat. Kariérní postup vyžaduje od čerstvých absolventů velké nasazení, které se s vážným vztahem těžko kombinuje. Odkládání vážných vztahů se už promítá i do statistik. V České republice se narodí více dětí prvorodičkám nad třicet let než pod třicet let, věk prvního manželství se blíží třicítce.

Svět pro jednotlivce

Celou dvacítku a většinou ani první léta třicítky nenese single status žádné stigma – být nezadaný nebo v sérii krátkých, nepříliš závazných vztahů a investovat energii jinam než do vztahů je zcela běžné. Sociologové mluví o posunu k individualistické kultuře v západním světě. Individualizujeme práci, výuku, služby, produkty. Technologie pomáhají přizpůsobit život našim jednotlivým potřebám a přáním. Proč chodit na skupinový jazykový kurz, když si můžete stáhnout appku? Trávíme tak čím dál více času o samotě.

Ale můžeme individuálně najít spokojenost? Vychází radost skutečně zevnitř, jak se často píše v knihách osobního rozvoje? Výzkum ukazuje spíše opak. Šťastnější a zdravější jsou lidé, kteří mají silné vztahy a čas tráví spíše s ostatními než sami u obrazovky. Vnitřní postoje jsou na cestě ke spokojenosti bezpochyby důležité, ale samy o sobě většině lidí nestačí. Je to především kvalitní sociální kontakt a mezilidská intimita, co nám přináší radost. A jsou to právě singles, kteří jich mají nejméně.

3. února 2018

Síla zranitelnosti (seminář)

Iveta Clarke

Život nezadaných totiž málokdy vypadá jak ze Sexu ve městě. Spousta z nich se potýká s pocity samoty. Ve dvaceti má většina nezadaných stále k dispozici zázemí rodiny a partu přátel, po třicítce bývají tyto vazby slabší.

Dřív mi ani nepřišlo, že jsem sama. Měla jsem vždycky komu zavolat, s kým vyrazit na skleničku. Pak se kamarádky začaly pomalu vdávat, rodit děti, stěhovat se. Jsme prostě jinde, fyzicky a hlavně psychicky. Na víkendy se teď netěším, vždycky mi zabere strašně energie naplánovat je tak, abych to nebyla jen já a čtyři stěny, říká má klientka Petra.

Rozhodně to neznamená, že by singles žili v izolaci. Často jen nemají nikoho, s kým by po pracovním dni mohli sdílet zážitky, smát se večer u filmu nebo kdo by jim pomohl přibít poličku. A výzkum naznačuje, že jsou to právě tyto každodenní mezilidské interakce, které přispívají k naší životní spokojenosti. Běžně je poskytne vztah, nezadaní se o ně ale musí mnohem více snažit.

Samota navíc někdy vede k ukvapeným rozhodnutím. Dlouho jsem nechtěla žít sama, ale zpětně jsem si uvědomila, že jsem do nového vztahu vplula příliš rychle. Teď si chci dát čas na to, abych se postavila zpátky na vlastní nohy, popisuje svou situaci nezadaná Andrea ve výzkumu sociologů z Masarykovy univerzity.

Nemám komu zavolat

Nezávislost je jednou z nejvíc opěvovaných výhod single statusu. Pro nezadané, kteří jsou single z vlastního rozhodnutí, je to často nejdůležitější motivace, proč být bez vztahu. Nezávislost s sebou ale nese stinnou stránku plné zodpovědnosti sama za sebe.

V jednu chvíli mi došlo, že sice mám veškerou svobodu, ale vůbec nevím, kdo by mi pomohl, kdybych byl nemocný. Nebo kdybych nemohl splácet hypotéku. Vyplňoval jsem žádost o vízum do USA a vůbec jsem nevěděl, koho zadat jako nouzový kontakt. Prostě nikoho nemám, je to vše na mně, vyprávěl mi Pavel na našem úvodním psychoterapeutickém setkání.

Úzkost z toho, že není o koho se opřít, většinou sílí s věkem. Není to ale nutně impuls k budování vztahů s okolím – zodpovědnost může být spíše argumentem pro ještě větší pracovní nasazení. Je potřeba se zabezpečit, dokud síly stačí.

Moji single klienti také až překvapivě často zmiňují pocity diskriminace. Kamarádi je nezvou na „rodinné“ akce a v práci na ně automaticky padají večerní a víkendové směny. Vše se děje bez diskuse – vychází se z předpokladu, že jako nezadaní o společnost párů nestojí a že jejich volný čas je méně důležitý. Okolí také rádo upozorní, že už bijí biologické hodiny, nebo se zmíní, kde a jak poznat toho pravého.

Je mi čtyřicet, nemám vztah, nemám děti. Je to fakt těžké, protože jsem vždy chtěla založit rodinu. Ale už se s tím nějak vyrovnávám, že to třeba nedopadne. Co ale vůbec nezvládám, je má matka. V zásadě se s ní nelze bavit o ničem jiném. Přijde mi, jako bych selhala, když jsem nedokázala doručit vnouče, popisuje Klára tlak rodiny. Přestože okolí to s nezadanými „myslí dobře“, jejich přílišné zaměření na absenci partnera a dětí vede spíše k ochlazení vzájemných vztahů. A to zase přispívá k osamocení nezadaného.

Většina nezadaných není bez vztahu z vlastního rozhodnutí. Prostě to tak vyšlo. Odešli ze vztahu, ve kterém nebyli šťastní. Soustředili se na kariéru a nepotkali nikoho, kdo by jim stál za to pracovně polevit. Měli pár kratších vztahů, ale nikdy necítili potřebu je nějak rozvíjet. Jejich příběhy jsou různé, ale často se shodnou na jednom: do budoucna partnera a třeba i rodinu chtějí.

Už nechci být sám

Pro některé je to velké téma a mnohdy přesně ta chvíle, kdy se potkáme na terapii. Jak najít svého životního partnera? Proč se mi nedaří navazovat vztahy? Nemám nereálné nároky? To jsou běžné první otázky, které na našich konzultacích padají.

S nezadanými klienty většinou pracujeme na dvou rovinách. První z nich je vždy seberozvoj. Nízké sebevědomí, pocity samoty, uzavírání bývalých vztahů, workoholismus a hledání vlastní identity jsou častými tématy, která se v úvodních konzultacích objevují a mohou být překážkou pro navázání nového vztahu.

Když se se mnou přítelkyně rozešla, zkoušel jsem se seznamovat. Vždy jsem v sobě musel sebrat strašně síly, abych někoho oslovil. A úplně vždycky to skončilo odmítnutím. Tak jsem s tím přestal. Vím, že se doma neseznámím, ale už se k tomu nezvládnu donutit, vysvětluje Petr situaci typickou pro dlouhodobě nezadané.

Pár špatných zkušeností vede k paralýze a neschopnosti pohnout se z místa, byť si je člověk vědom, že mu status quo nevyhovuje. Začít věřit, že pro druhé můžu být atraktivní, je pro mnohé nezadané zásadním prvním krokem na cestě k novému vztahu. Jakmile se podaří vybudovat si pozitivní pohled na sebe sama, je možnost vzít svou současnou životní situaci jako výzvu k zamyšlení se, koho vlastně za svého partnera hledám, co dokážu vztahu dát já a co čekám od toho druhého.

Druhou rovinou naší spolupráce je samotné hledání partnera. Tedy pokud je to směr, kterým nezadaný chce jít. V Česku má aktivní seznamování pořád trochu stigma. Správná láska má přece přijít, když to čekáte nejméně. Ale co je vlastně špatného na tom vzít osud do vlastních rukou a začít partnera aktivně hledat?

Pokud víte, že sdílet život s partnerem vám přinese radost, není nutné spoléhat jen na náhodu. Můžete začít rozšiřováním svého sociálního kruhu. Co zkusit divadelní improvizaci? Dobrovolnictví? Taneční pro dospělé? Novou práci? Prostě vystoupit ze své komfortní zóny a jít vstříc novým podnětům. Aktivně se otevřít novým lidem a zážitkům se hodí pro všechny nezadané, kteří se potýkají s pocity samoty, ať už se chtějí seznámit, nebo ne.

Využívejte celý web.

Předplatné

Primární je vždy chuť vyzkoušet novou aktivitu a společnost, nalezení partnera může a nemusí být příjemným vedlejším výsledkem. Seznámení tak vznikne přirozeně, ale nemusí k němu vůbec dojít. Pokud je primární potřebou nezadaného najít partnera, nejlepší volbou jsou určitě seznamky. Seznamovat se přes internet není lehká zkušenost, ale když se tomu rozhodnete věnovat čas a energii, je to skvělá příležitost, jak poznat nové nezadané lidi, a pravděpodobně nejefektivnější cesta, jak najít nový vážný vztah.

Někteří singles přijdou ve chvíli, kdy už vůbec nevědí, jak dál. Jiní jsou vlastně docela spokojení a jen společně rozpracováváme jejich cíle a cestu k nim. V zahraničí je terapie pro nezadané koneckonců jednou z důležitých částí vztahové terapie. Většina českých nezadaných ale odbornou pomoc nevyhledá nikdy, přestože prožívají těžké období. Mnohdy se nesvěří ani blízkým – být nezadaný je přece paráda a spousta zadaných jim závidí svobodu.

Spousta nezadaných se nakonec seznámí a shodnou se, že jejich single období bylo důležitou životní fází. Být single je totiž skvělý odrazový můstek ke změně sebe sama.

Diskuse 0

Markéta Šetinová

Konzultantka a terapeutka se zaměřením na lásku a partnerské vztahy

marketasetinova.cz

Nejlépe hodnocený komentář: