Na začátku vztahu je to dobrodružství, později se vkrádá pocit uvěznění, až nakonec převládne bezmoc. „Jak odejít od člověka, který se nestará sám o sebe?“ ptá se čtenářka Hanka. „Co když se nezačne starat? Co když se zabije, jak občas tvrdí? Co když mě bude pronásledovat? Nikdy nerespektuje moje ne. Vždycky se dokola ptá na to samé, dokud nesouhlasím.“ Nabízím nástin cesty, která snad může vést k tomu, aby naše vztahy byly takové, v jakých potřebujeme být. Často si totiž sytíme potřeby, které nejsou úplně naše, kvůli pocitu bezpečí a také proto, abychom se necítili sami. Na ty opravdu vlastní zapomínáme. A proto jsme ve vztazích nakonec často sami a naše bezpečí je pouze iluzorní.