Způsob používání internetu vypovídá o každém z nás. Dá se podle něj předpovědět, jestli vám hrozí problémy s náladou. Brzo možná vzniknou specializované programy, schopné varovat i před dalšími duševními nemocemi.

Představte si, že ráno vstanete a ukusujíce chleba s marmeládou zapnete počítač, tablet, Google brýle či jiný dnes ještě neznámý technický prostředek. Máte v úmyslu připojit se ke své oblíbené webové stránce. Nejspíš to bude nějaká služba zprostředkující vám kontakt s okolním světem nebo umožňující spravovat vaše digitální já. Spojení se samozřejmě zdaří, ale počítač zobrazí i následující upozornění: „Podle vašeho způsobu používání internetu se zdá, že byste mohl(a) trpět depresemi. Chcete vyhledat odborníka a domluvit si schůzku?“

Počítač je přece jen hromada drátů a tištěných spojů. Nemůže vědět, jak se cítíte. Možná ne tak docela…

Zvolíte „Ano“ a pak už půjde všechno ráz na ráz. Počítač najde seznam ordinací odborníků na duševní zdraví v dosahu vašeho bydliště. Vyberete toho, jenž má smlouvu s vaší pojišťovnou a který dostal v hodnocení ostatních pacientů nejvíc hvězdiček, a objednáte se. Zdá se vám to jako scéna z filmu Minority Report? Počítač je přece jen hromada drátů a tištěných spojů. Nemůže vědět, jak se cítíte. Možná ne tak docela. Nezanedbatelná část lidstva používá počítač propojený s internetem jako rozšíření vlastní hlavy.

Kolikrát jste třeba minulý týden museli zadat něco do vyhledávače? Podle webu search engine watch.com zadají obyvatelé Spojených států 213 miliónů dotazů denně. Na jednoho tak připadá zhruba 0,7 dotazu. Jelikož ale v USA žije spousta lidí, kteří internet nepoužívají, bude reálné číslo připadající na jednoho aktivního uživatele vyšší. Počet  připojených lidí pořád stoupá. Internet proniká do zařízení, v nichž ještě donedávna nebyl, jako jsou telefony. Depresívní lidé se na něm podle vědců chovají jinak než zdraví.

Krátká paměť

Zdá se to evidentní. Mladí mužové trávící nejlepší léta svého života s tváří osvětlenou bledým světlem monitoru se asi mají hůř než jejich vrstevníci běhající venku za holkami. Zjistit to je ale těžké. Většina lidí rychle zapomíná, co na počítači dělala. Zvlášť když se jen tak poflakovali, aniž měli něco na práci. Dotazníky o vlastním chování mají sklon vyplňovat tak, aby vypadali lepší, než se sami sobě zdají. Skupina vědců vedená zaměstnancem společnosti Microsoft Raghavendrou Kotikalapudim se pokusila problém osvětlit.

Badatelé napřed požádali něco přes dvě stovky studentů Missourské univerzity o vyplnění dotazníku měřícího symptomy deprese. Výsledek porovnali s reálnými daty o jejich chování na internetu. Získali je ze záznamů univerzitních serverů. Soukromí bylo samozřejmě zaručeno. Jednalo se o technické informace používané k udržování sítě v chodu. Žádný z vědců se nemohl dozvědět, čí virtuální existenci zkoumá. Nečetli obsah elektronické pošty, jen počítali, kolikrát za den ji dotyčný student kontroluje.

Příznaky deprese rostly s používáním chatovacích služeb a neustálým kontrolováním e‑mailu.

Výsledky výzkumu zveřejnili v časopise IEEE Technology and Society Magazine. V dotazníku bylo možno získat nulu až šedesát bodů. Čím víc bodů, tím hůř. Hodnoty nad šestnáct se podle srovnání se zbytkem americké populace interpretují jako znamení, že s vámi není něco v pořádku. Dosáhlo jich zhruba třicet procent studentů, což odpovídá odhadům rozšíření chorobně zhoršené nálady mezi americkými vysokoškoláky. Ty se pohybují mezi deseti až čtyřiceti procenty.

Těkající stahovači

Domněnka o vztahu mezi chováním na internetu a sklonem k depresi se potvrdila. Vyšší skóre v dotazníku měli lidé, kteří hráli on‑line hry a sledovali videa. To není překvapivé, protože obojí se – samozřejmě jen v nadměrné míře – považuje za příznak závislosti na internetu. Ta je jedním z kandidátů na místo v příští verzi oficiálního seznamu duševních nemocí. Příznaky deprese rostly i s používáním chatovacích služeb a neustálým kontrolováním e‑mailu. Časté kontrolování elektronické pošty bylo už dokonce popsáno jako projev úzkosti.

Chatování podle vědců způsobuje sociální izolaci. Depresívní lidé byli na internetu těkavější. Přeskakovali mezi různými aplikacemi, což se dá chápat jako příznak nudy. Skóre v dotazníku rostlo i s používáním služeb na sdílení souborů typu Peer‑to‑peer, jako je Bit‑ Torrent, nebo protokolů jako FTP. Badatelé to považují za signál závislosti na sdíleném obsahu.

V budoucnu by chtěli vyvinout program stanovující riziko duševního onemocnění na základě chování uživatele na internetu. Není ale jasné, co je příčina a co následek. Jsou lidé smutní a osamělí, protože celý den jen sedí u počítače, nebo sedí celý den u počítače, protože jsou smutní a osamělí?

Článek vyšel v týdeníku Reflex.