Podceňujeme se. Nevěříme si. Cokoliv řekneme, ihned shodíme jako trapné, hloupé, přízemní. Chybí nám jiskra a sebedůvěra, což nás vrhá do pocitu osamělosti. Jako bychom nedosahovali úrovně druhých, nezasloužili si jejich pozornost, péči ani lásku. A tak odcházíme ze vztahů, aniž bychom dali druhé straně možnost nás opravdu poznat.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné
Už máte předplatné?
Přihlašte se.
