19. 5. 2023
Dneska není den. Dneska mi to nemyslí, nefunguju, nepřemýšlím. Už potřetí začínám nový článek. Píšu, mažu, rozčiluju se. Zlobím se na sebe, že nedokážu využít čas, který mám pro psaní vyhrazený. Vím, že ho není mnoho a každá minuta, kterou pro psaní získám, je vzácná. Ale hlava stávkuje a doléhá na mě těžká únava. Znáte ten pocit, že byste něco měli, a ono to nejde? Parádně jste vše naplánovali, vyhradili si čas, udělali prostor, připravili propriety… ale nakonec se něco zadrhne. Znáte to? A taky vás to tak rozčiluje?
Právě vám bych tímto článkem chtěla říct, že vás chápu. A nedivím se – mě to zlobí taky. Ještě před pár lety mě to zlobilo mnohem víc. Vím, že někdy je fajn „pustit to“. Není ten správný čas. Možná je potřeba dělat něco jiného nebo si odpočinout, nedělat nic, a je to tak v pořádku. Je toho poslední dobou zkrátka moc, existuje důvod, proč mi to nemyslí. Není špatně, že teď nefunguju. Budu odpočívat a bude to v pořádku… To se snažím sama sobě říkat, když mi něco nejde. A podobná slova bych ráda předala čtenářům a posluchačům.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné