Také jste si mysleli, že starý člověk, kterého trápí zdravotní neduhy, už nemůže znát bezstarostnou radost ze života? Mnohaletý výzkum amerických vědců tuto představu vyvrací.
Většina lidí zažívá ve stáří více pozitivních pocitů než v jiných etapách života. Starší lidé jsou celkově vyrovnanější, spokojenější a klidnější.
Obrázek mrzutého starého člověka, který si zatvrzele na vše stěžuje – to je naše stereotypní představa. Navíc ji do značné míry přiživují média. Realita je ale podle výzkumů jiná, upozorňují například Susan Turk Charlesová z Kalifornské univerzity a Shigehiro Oishi a Timothy A. Salthouse z Virginské univerzity. Jejich výzkumy prokazují existenci zajímavého vztahu mezi stárnutím a pocity štěstí.
Jedinečným způsobem pojala celou problematiku nedávno vydaná studie v Psychology and Aging, kterou vedla profesorka psychologie ze Stanfordské univerzity Laura Carstensenová. Výzkumníci úplně poprvé sledovali stejné respondenty během delšího časového úseku dvanácti let, aby mohli objektivněji posoudit, jak se tito lidé opravdu měnili.
Laura Carstensenová shrnuje: „Jak lidé stárnou, jsou emočně vyrovnanější a schopnější řešit citové problémy.“ Starší lidé podle jejího výzkumu snáze vyjdou i s lidmi extrémně odlišných povah, více se zajímají o nejrůznější problémy okolního světa a prokazují celkově více empatie. Vyšší emoční stabilita následně vede k delšímu, produktivnějšímu životu, který přináší více výhod než problémů.
Průběh výzkumu
Studie zkoumala 180 Američanů ve věku 18 až 94 let. Vzhledem k dlouhému časovému úseku, kdy výzkumníci data sbírali (mezi roky 1993 až 2005), museli být někteří respondenti nahrazeni z důvodu úmrtí. Noví respondenti byli časem přibráni také do nejnižší věkové kategorie.
Každých pět let, vždy po dobu jednoho týdne, u sebe respondenti výzkumu nosili pager. Jejich povinností bylo okamžitě odpovědět na sérii otázek ve chvíli, kdy jim přístroj zapípal.
Pravidelné dotazníky posílané vždy v náhodnou dobu měly vysledovat a ohodnotit momentální náladu a pocity respondentů. V jednotlivých anketách měli účastníci studie bodově ohodnotit, jak právě prožívají každý z osmnácti pocitů. Osm z nich bylo pozitivních (např. radost, štěstí, spokojenost, zábava) a jedenáct negativních (např. vztek, smutek, strach, vina, úzkost).
Teorie socio‑emocionální selektivity
S postupem času vykazovali stejní respondenti více pozitivních a méně negativních emocí v porovnání s jejich mladšími roky. Carstensenová, která se sama ve svých 56 letech cítí také šťastnější než dříve, vysvětluje tento jev svou teorií socio‑emocionální selektivity.
Starší lidé si uvědomují, že se jejich čas krátí. Proto se soustředí na věci, na nichž jim opravdu záleží. Křehkost života si pak podle výzkumnice starší lidé uvědomují zvláště v příjemných okamžicích. „Ale je to dobrá věc. Je to signál silného emocionálního zdraví a vyrovnanosti“, dodává Carstensenová.
Mladí lidé naproti tomu zažívají více frustrace, zoufalství a zklamání, které jsou často spojené s neúspěchy u zkoušek, v kariéře či milostném životě. Jak ukazuje studie, většina z nich by nicméně měla ve vyšším věku přes všechny nezdary najít vnitřní klid a mír.
Záleží na tom, ve které době se člověk narodil, nebo všichni stárneme do štěstí?
Bylo to tak vždycky?
Mají popsaná zjištění univerzální platnost? Výzkumníci si tuto otázku položili také. Záleží na tom, ve které době se člověk narodil, nebo všichni „stárneme do štěstí“?
Podle Carstensenové ukazují výsledky jejího výzkumu, že nezáleží na tom, kdy se člověk narodil. Lidé se podle ní s narůstajícím věkem cítí subjektivně šťastnější, a tato zákonitost platí obecně.
Jak ale nastínil již zmiňovaný dřívější výzkum od Oishiho a Salthouse, a Carstensenová to nevyvrací, záleží také na samotném přístupu daného jedince k životu. Lidé, kteří se na svět dívají z principu negativně, svůj postoj pouhým zestárnutím těžko změní.
Z výzkumu vedeného Laurou Carstensenovou tedy plynou jasná všeobecná zjištění. Čím jsou lidé starší, tím více pozitivních pocitů zažívají. Natrápí je už tolik strach ze selhání a tím pádem zažívají i nižší míru stresu. Uvědomují si konečnost života, a díky tomu si ho více váží a užívají si maličkostí.
