Budou Vánoce. Dnes to často znamená i souboj mezi tím, co všechno musíme do Vánoc stihnout, a snahou o klid a pohodu. Může to jít vůbec dohromady? A pomohou všechny ty zaručené recepty nabádající ke ztišení, zastavení, poskládání si priorit? Odpovím ano, nepochybně na tom něco bude. Otázka spíš je, do jaké míry jsme vůbec ochotni a schopni se prověřenými recepty řídit. Vyžaduje to totiž od nás určitou osobní proměnu a ta není vůbec snadná.

Na počátku takového procesu často stojí naše pocity nespokojenosti, které mohou vyústit až ve fyzické příznaky. Nemusí to být nic velkého – bolesti hlavy, sevřený žaludek, úzkost. Mnohdy stačí pár tabletek, sklenička vína, zaplašit nepříjemné pocity a jede se dál. Ale právě to je přímá cesta k tomu, abychom se u stromečku zhroutili.

Většina z nás určitě zažila okamžiky, kdy konečně přišla vytoužená dovolená, dokončený úkol, prostě chvíle, kdy si plánujeme vydechnout podle svých představ – a najednou je tu místo pohody těžká migréna, chřipka nebo zablokovaná záda. Organismus, který jel na rezervu, si v cíli vyžádá mnohem důkladnější zastavení, než jaké jsme si představovali. A nutno dodat, že ani to pro mnohé není důvod k zastavení a nastolení nějaké změny.

Opravdu to takhle chci?

Pokud už to tak ale nechcete, začínáte přemýšlet, co změnit, kde se změnou začít. Samozřejmě tam, kde se právě nacházíte. A samozřejmě u sebe. Jednou z cest, kterou můžete vyzkoušet, je cesta laskavosti. Vždyť Vánoce k ní doslova vybízejí. 

Pokud chcete, aby byl svět laskavějším místem pro život, abychom v honbě za „mít“ (a to nejen vlastnit, ale mít vše hotové, dokonalé) nezapomněli také „být“, zkuste k sobě být laskaví. Být laskavým člověkem, se kterým je radost trávit čas a ze kterého vyzařuje klid, je přece lákavý cíl.

Jak u sebe takové vlastnosti probudit? Nestane se to samozřejmě ze dne na den, ale pokud je to pro vás cesta, která má skutečný smysl, pak prostě stačí vykročit. Bez přehnaných očekávání a nároků, zato s vytrvalostí a trpělivostí začít vnášet více laskavosti do svého každodenního života.

Najděte si přes den chvilku na malou rekapitulaci a začněte třeba tím, jak o sobě přemýšlíte. Spíše pozitivně, nebo negativně? Druhá varianta většinou bývá správná. Pokud ale nejste laskaví sami k sobě, nemáte se rádi, jak můžete očekávat, že budou ostatní laskaví k vám?

Laskavost k sobě znamená i umění odmítnout, postarat se o sebe přinejmenším stejně dobře jako o druhé.

Přitom laskavost nespočívá v tom všem se zavděčit, přizpůsobit se. Tím, že jste ke všem hodní a na sebe zapomínáte, si většinou stejně žádné velké uznání nevysloužíte. Ostatní vaše snažení považují za samozřejmé a vy jste jen vyčerpaní a nespokojení.

Například pro mnoho žen středního věku je stále prioritou připravit dokonalé Vánoce s kopou dárků, jídla, uklizenou a nazdobenou domácností pro nejširší rodinu. Pro nemocné rodiče, děti různého věku a často i vnoučata… K tomu musejí zvládnout běžné povinnosti i zaměstnání, kde všechny uzávěrky vrcholí. Pokud si žena stanoví takový cíl, vypovídá to něco o tom, že svoji ženskou intuici zašlapala někam hodně hluboko.

Ale proč? Opravdu si musíte lásku svých bližních zasloužit takovým způsobem? Opravdu vás chtějí vidět nervózní, případně nemocnou? A hlavně: vy sama to chcete? Pokud vaše odpověď zní ne, pokud jste opravdu schopná své priority poupravit s ohledem na to zásadní a nejdůležitější, začněte u sebe. A samozřejmě se to týká i mužů, i když třeba v jiných oblastech života.

Laskavost k sobě znamená i umění odmítnout, postarat se o sebe přinejmenším stejně dobře jako o druhé. To není egoismus, druhá stránka mince, to je prostě nezpochybnitelný fakt, že když nebudeme spokojení sami se sebou, se svým životem, nemůžeme vyzařovat klid, vyrovnanost, nadhled… prostě vlastnosti, které si s laskavým člověkem automaticky spojujeme.

Ukazatele a směrovky

Říká se, že pokud chceme být šťastní, máme se chovat jako šťastný člověk. Podobně bychom mohli říct, že chceme‑li v sobě posílit vlastnosti, které se váží k laskavosti, můžeme se zkusit chovat více laskavě. K sobě a následně samozřejmě i k druhým. Což se nevylučuje, ale naopak vzájemně podmiňuje.

Důležitým ukazatelem na cestě k laskavosti může být právě vaše intuice. Všichni moc dobře známe ten pocit, že něco bychom udělat měli či naopak neměli. Jistě si také vybavíme chvíle, kdy jsme zalitovali, že jsme svoji intuici neposlechli, kdy jsme ji zaplašili proto, že se nám v dané chvíli vůbec nehodila.

Intuice k nám rozhodně nechodí jenom ve chvíli, kdy meditujeme v pozici lotosového květu – naopak ji často můžeme zaslechnout i tehdy, kdy bychom to vůbec nečekali. Třeba ve frontě v supermarketu může naší hlavou prolétnout celkem prostá otázka: Co tady vlastně dělám? Skutečně k naplněnému životu potřebuji vše, o co s vypětím všech sil usiluji? Budu pak já a moji blízcí šťastnější?

Běžně k nám naše intuice mluví ve vztazích, kdy nás před někým varuje nebo naopak k někomu zcela neznámému přitahuje. Je opět velmi snadné takové myšlenky zaplašit, ale je to stejné, jako byste zabouchli dveře před nejlepším přítelem, který navíc ví, co je pro vás opravdu dobré.

Váš vnitřní hlas je váš nejlepší přítel. Nikdo jiný vás tak dobře nezná, nikdo jiný pro vás nemá lepší radu. Stačí mu věnovat pozornost. A také se samozřejmě učit rozpoznávat, kdy k nám opravdu promlouvá intuice a kdy si jen namlouváme to, co bychom si skutečně přáli. Pokud na tuto cestu vstoupíme, budeme se mnohokrát mýlit, ale jen tak se naučíme v životě lépe orientovat a být spokojenější.

Budou Vánoce. Většina z nás se přes všechny nepříznivé okolnosti snaží být laskavější, tak nějak spontánně, protože to k tomuto období patří. Není to tedy ideální čas o laskavosti přemýšlet v širších souvislostech? Pojmout ji jako cestu k naplněnějšímu životu, jako program i pro další dny, měsíce…

Možná nevyšetříte celý den pro sebe, možná ani celý večer, ale ani to vám nemůže zabránit si během dne uvědomovat, že chcete svůj život naplnit laskavostí. Klást si otázky, jestli se právě teď chováte laskavě k sobě, k druhým. Jestli nasloucháte svému vnitřnímu hlasu, který k vám může promlouvat i na tom nejhlučnějším místě mezi mnoha lidmi.

Na cestu k laskavosti nepotřebujete ideální vnější podmínky, ale rozhodnutí, že vám to dává smysl. Vytrvalost a vůli po této cestě jít. Pokud vytrváte, dostaví se i tolik žádoucí klid a radost. Naplní vás a naplní prostor kolem vás. Nejen o Vánocích.