Nový audiobook: Milování
Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu

Stud je železná maska

Stydíme se za to, jací jsme. Přijali jsme pohled druhých, že je na nás něco špatně.

8:58
Petra Prest

Petra Prest

22. 6. 2020

Adam je šikovný mladý muž, brzy mu bude čtyřicet, v práci je úspěšný, má ženu a děti, řekli byste si, že ho nic netrápí. Opak je pravdou: když mluví s někým, kdo není úplně blízký přítel, cítí se trapně, někdy má i s blízkými pocit, že říká nesmysly. Prezentování před větší skupinou lidí je jeho noční můra, nemůže si vzpomenout, co chtěl říct, vůbec není uvolněný a v klidu. Kvůli tomu nemá ze sebe často dobrý pocit a kritizuje se potom za to, že se nechoval tak, jak by si přál.

Je vám tento popis povědomý? Co se s ním tedy děje? Adam se nejspíš potýká se stydlivostí, nebo lépe řečeno se studem. Stud je zdrojem silných nepříjemných emocí, může vést k pocitům ztráty smyslu života, dokonce k úzkostem, depresi, sebevražedným myšlenkám. To všechno určitě stačí k tomu, abychom stud brali vážně a podívali se na to, jak vzniká a co se s ním dá dělat.

Adama bychom mohli popsat i takto: Jeho duše je plna lásky a sounáležitosti, ale svět o tom neví, protože má na svém obličeji železnou masku a člověk pod ní není nikdy vidět. Strašně rád by se projevil, ale nějak se všechno stane dřív, než stačí cokoliv říci.

O stydlivosti v běžném životě mluvíme u mnoha zkušeností. V psychologii nebyla dlouho předmětem zájmu, jedině snad ve spojitosti například se sociální fobií (lidově s trémou). Co se vlastně může dít uvnitř stydlivého člověka, tedy toho, který se bojí vystoupit ze své ulity, říci, co si o tom či onom myslí, odložit železnou masku a projevit svoje myšlenky, přání a city?

Na případu Adama je vidět, že existuje mnoho situací, kdy se stydlivý člověk cítí nepříjemně. Může to být jen setkání s druhým člověkem, vystoupení na poradě, prezentace na konferenci a tak dále. Asi každý dokážeme doplnit vlastní příklady.

Na fyzické úrovni se stydlivost projevuje začervenáním, vnitřním třasem, nebo třeba i zamrznutím, kdy se vůbec nedokážeme napojit na svůj vnitřní prostor. Na hlubší úrovni se objevují například pocity strachu, úzkosti, rozpaků, trapnosti.

Jak Adam většinou řeší tyto situace? Často se jim snaží vyhnout, vyhýbá se lidem, se kterými se necítí dobře – v jeho jazyce to jsou většinou „buldozéři“, tedy ti, co mají na všechno svůj názor. Na poradě je tak zavalen svými pocity, že skoro nikdy nic neřekne, a když něco řekne, má dojem, že to nebylo „ono“. Někdy na sebe naopak tlačí, hrne se do společenských kontaktů a potom se cítí vyčerpaný.

Vyústění ale pro Adama není dobré, posiluje v sobě totiž pocit studu a kritizuje se za to, že něco udělal špatně. Celkově se cítí vyčerpaný a jaksi prázdný, jako by nebyl sám sebou.

Ale jak ta železná maska vznikla a co je jejím účelem?

Psychologická teorie říká, že stydlivost vzniká tak, že jako dítě zažívám nepřijetí svých projevů v určitých situacích. Pokud se tak děje opakovaně a jedná se o nějaké naše bytostné projevy (například zdrženlivost, jemnost, které jsou vlastní introvertně a citlivě laděným lidem, nebo také silné projevy emocí u dětí jako třeba vztek), učíme se na sebe dívat tak, že něco s námi není v pořádku, přestaneme tyto projevy ukazovat a začneme se stydět – tedy přijímat pohled zvnějšku, že s námi něco není v pořádku.

Takové momenty podrývají naši psychiku a vedou k pocitům studu, tedy že se stydím za sebe, jaký jsem. Přijmeme pohled druhých, že je na mně něco špatně (moje opatrnost, přemýšlivost, jemnost, silné emoce).

Železná maska je vlastně stud, který mi brání vyjádřit se a projevit se tak, jak chci, protože jsme mnohokrát v minulosti zažili pocit nepochopení nebo zesměšnění, když jsme to udělali.

Kdybychom tuto teorii vzniku stydlivosti vztáhli na Adama, viděli bychom pětiletého zvídavého, chytrého a citlivého kluka, který neměl vždycky náladu hrát si s ostatními dětmi. Někdy ano, ale jindy si rád sedl do stínu a tam si snil. Jako kluk to nebyl žádný rošťák, děti měl rád, ale byl spíš klidný a rád také přemýšlel. Neměl rád změnu a potřeboval víc času, aby si zvykl na nový rytmus, nové jídlo, změnu prostředí a podobně. To vše v něm vyvolávalo silné emoce a on si s nimi jako dítě neuměl poradit.

Rodiče byli oba úspěšní a velmi zaměstnaní, měli a mají ho velmi rádi, ale nedokázali jej podpořit tak, jak Adam potřeboval. Otec je typický chlap s ostrými lokty, který si jde za svým. Nechápal, že Adam potřebuje na věci více času, že ho nebaví kopaná a nechce být středem společnosti. Adamova máma je citlivá, ale o své citlivosti neví a nevěděla, a tak na Adama také tlačila, aby nebyl žádná „slečinka“, protože úplně stejně tlačila sama na sebe.

Od dětství tak Adam získával pocit, že s ním není něco v pořádku. Postupně si vybudoval obranu v podobě železné masky, která zaručovala, že se neprojeví tak, aby byl zostuzen. Zároveň ale uvnitř dřímala velká část jeho přirozené a spontánní energie, která zůstávala uvnitř zavřená, za svou citlivost a jemnost se styděl.

Jak by mohl Adam tuto situaci řešit?

Základem je určitě uvědomění si, že něco není v pořádku, že nefunguji tak, jak bych chtěl, a začít s tím něco dělat. Hodně lidí zůstane ve stavu, kdy nejsou spokojení a nedokážou s tím pohnout. Proto je tento první krok tak důležitý pro další změnu.

Mohl by si o tom promluvit se ženou nebo blízkým přítelem, vyslechnout jejich názor a pohled. Možná se bude divit, jak moc je zajímá, co Adama trápí, a zároveň i jeho pronikavé a citlivé myšlenky a nápady.

Adamovi by určitě také udělalo dobře začít si v životě trochu hrát a tvořit, dělat všechno, co vede k uvolnění, cokoliv, co jej baví nebo v minulosti bavilo. Ať je to běhání, dlouhé výlety v přírodě, focení, pěstování rajčat… Adam má určitě spoustu zapomenutých radostí, které jej naplňují příjemným pocitem.

Pomohlo by mu také více se podívat na svoje prožívání, což by mohl dělat formou meditací nebo určitě i konzultací u psychologa (a terapií).

Člověk, který zažívá pocity studu, by s nimi neměl zůstávat sám, protože opakem studu je pocit propojenosti a vědomí, že na světě je i místo pro mě. Kdyby Adam o svých pocitech začal mluvit, určitě by zjistil, že není jediný, který něco podobného zná a prožívá, a že existují způsoby, jak to řešit a cítit se lépe.

Adam totiž zatím ještě neví, že pohled, kterým se na sebe dívá, je pohled kritický. Že ale právě pod touto kritikou, kterou přijal zvnějšku, je prostor, který je plný energie a života, nápadů a myšlenek, které on sám potřebuje poznat a dát jim prostor, aby byl spokojený.

Psychologie.cz je společným dílem...

...psychologů a psychoterapeutů a vás, čtenářů. My píšeme, natáčíme, radíme, upřímně sdílíme naše profesní i osobní zkušenosti. Vy nám posíláte náměty a skládáte se na honoráře autorů a provoz webu. Díky tomu můžeme psát a mluvit jen o věcech, které dávají smysl. Nemusíme brát ohled na vkus masového publika ani na zájmy inzerentů – na našem webu nenajdete jejich reklamy ani PR články.

Jako předplatitelé získáte neomezený přístup k hlavnímu obsahu, budete moci kdykoli sledovat naše online kurzy a přednášky, otevře se vám možnost využívat naši poradnu a také ulevíte očím, protože články budete moci nejen číst, ale i poslouchat. Platba je jednoduchá a bezpečná. Pro představu: roční předplatné vás vyjde na 31 korun týdně, to je jako deci vína nebo jedno malé pivo. Připojte se k nám a podpořte nás. Děkujeme.

Varianty předplatného

Články k poslechu

Malé starosti?

V životě zažiješ horší věci! Zlehčováním problémů dětí a dospívajících jen prohlubujeme neporozumění.

14 min

Mozek v opravně

Žijete až příliš ve své hlavě? Ovládají vás často emoce? Přečtěte si, jak sjednotit rozpojenou …

23 min

Citlivé hranice

Proč je otázka hranic u vysoce citlivých lidí tak důležitá?

8 min

Samota ve dvou

V závislém vztahu jsme nevěrní sami sobě. Ignorujeme svůj rozum i srdce.

10 min

Umíte se pohádat?

Nebojte se otevřeného konfliktu. Vede ke vzájemné harmonii spíš než tiché dusno.

6 min

Otevřít audio sekci