Foto: Thinkstock.com

Svět hustejch týpků

Co vede děti k natáčení a sdílení videí? Nejde jen o formu seberealizace a sociálního kontaktu.

Jan Kulhánek

Jan Kulhánek

26. 11. 2015

Seberealizace prostřednictvím nahrávaní videí na YouTube je fenomén posledních let, který teenagery baví a dospělí ve věku jejich rodičů mu nerozumějí. Já jsem se o youtuberech poprvé dozvěděl v psychoterapeutické ambulanci od svých -náctiletých klientů.

Dobře si vzpomínám na vykulené oči jedenáctiletého Petra, který při svém pátém sezení přišel s tím, že se rozhodl svou sociální fobii léčit novou aktivitou – bude youtuber. Jeho rozšířené zorničky byly nejprve důsledkem očekávání pochvaly za jeho aktivní přístup, ale ještě více se rozšířily, když jsem nechápavě zavrtěl hlavou a zeptal se, co to je.

Když mu došlo, že nemluví s vrstevníkem, ale spíš s někým ve věku rodičů, blahosklonně mi to vysvětlil: „Youtuber je fakt hustej týpek, kterej je zábavnej, cool a všem to umí nadiktovat!“ Protože s dospívajícími pracuji dlouho a jejich žargon mě baví, dovolím si přeložit asi takto: Je to kluk (nebo holka), který je vtipný, vypadá skvěle a umí opravdu zaujmout.

Youtuber Daniel Strauch alias GoGo představuje svoji knížku. Profesionál mezi youtubery.

Webové stránky YouTube zná dnes snad každý běžný uživatel internetu. Vkládání a prohlížení video obsahu je zdarma, je to snadné a můžete na tom i vydělat. A právě kombinace videa, sociální sítě a možnosti výdělku zrodila youtubera.

Jde obvykle o mladého člověka (leckdy i dítě), který natáčí a publikuje video-obsah za účelem zaujmout a získat co nejvíce fanoušků, tedy odběratelů. Youtuber musí být v první řadě zábavný, musí něčím zaujmout – zjevem, originalitou témat, neotřelým podáním. Nemusí být krásný ani kdovíjak chytrý, musí být vtipný a cool.

O co tady jde

Youtuber vytváří svůj obsah osobitým způsobem, snaží se být pro své fanoušky internetovým kamarádem, oblíbenou postavou, bavičem. Jde o to získat si pozornost publika (někdy jsem měl pocit, že za každou cenu) a udržet si ji. K nejoblíbenějším tématům patří:

  • Game play (let's play): člověk hraje počítačové hry a snaží se to vtipně komentovat. Co je pro starší generaci sledování fotbalu v televizi, to je pro řadu teenagerů koukání na game-play svého oblíbeného youtubera.
  • Vlogy z cest: deník neboli blog vedený formou videa. Musí to být vtipné a mít atmosféru.
  • Otázky a odpovědi: interakce s fanoušky, kteří kladou nejrůznější (občas i pitomé) dotazy a jejich youtuber se s nimi ve svém videu musí poprat.
  • Předváděčky zboží: doporučování věcí, které zaujmou cílovou skupinu diváků. Jedna z možností výdělku youtubera, pokud je už známý.
  • Móda, líčení: takový osobitý lifestyle, hlavně pro dívky.
  • Vyprávění o životě: osobní komentáře ke všemu možnému ze života, někdy osobní povídání o sobě.

„Proč to ti mladí dělají?“ zní často z řad starší generace. Sami youtubeři se k tomu staví různě. Většina z nich prostě tvrdí, že je to baví, je to prostředek seberealizace, zpočátku projev odvahy při překonávání zábran, pak radost z úspěchu, když začnou přibývat fanoušci, u těch úspěšných pak určitě i radost z výdělku.

Populární beauty vloggerka Shopaholic Nicol. Lekce o stravě, cvičení – a product placementu.

Z psychologického hlediska (které nemůžu opřít o žádný objektivní výzkum, spíše jde o dojem podpořený zkušeností) představuje vytváření sledovaných videí potenciál pro určité osobnostní rysy, které se touto cestou mohou prosadit. Podobné rysy najdeme také u herců, zpěváků, hudebníků. Jde o touhu prorazit, získat si pozornost a zájem publika a dostat satisfakci, zažít úspěch prostřednictvím jejich pozitivní reakcí. Je v tom značná dávka exhibice, „frajerství“ v dobrém slova smyslu a také ocenění od druhých.

Sledovanost televize u mladších věkových skupin stále klesá, sledovanost internetového videa naopak stoupá.

Důležitou motivací bude zřejmě také zaujetí technologií, která poměrně jednoduše vytváření a publikování video-obsahu umožňuje. Youtuber pomocí mobilu nebo webkamery natočí klip, sestříhá ho, doplní o hudbu, titulky, obrázky a pošle do světa. Pak může jednoduše moderovat diskuse a zviditelnit se na dalších sociálních sítích.

Řadu motivů – touhu něco vytvořit, překonat svůj strach, zviditelnit se i vydělat peníze – lze shrnout pod pojem „touha po seberealizaci“. Realizovat se pomocí YouTube odpovídá životnímu stylu velké skupiny dnešních dospívajících. Konzumace video obsahu je pro generaci teenagerů a mladých dospělých běžnou formou trávení volného času.

Šikovná TheMadKyo se ohlíží za svým youtuberským životem

Možnost velkého výběru, libovolného posouvání v ději videa, značná nezávislost na místě a čase (volně dostupný obsah z celého světa za několik let) vytváří velkou poptávku odběratelů obsahu. To dobře vědí i specialisté z reklamy: sledovanost televize u těchto věkových skupin stále klesá, sledovanost internetového videa naopak stoupá.

Proč tomu dospěláci nerozumějí

23. – 26. února 2017

Pohybový a relaxační kemp (seminář)

Jan Smetánka

Proč pradědové nerozuměli zaujetí našich dědů pro fotbal? Proč babičky nechápaly naše mámy, když si zakládaly svou emailovou adresu? Proč naši rodiče nerozumějí heavy metalu? Protože za posledních sto let se život dospívajících v mnoha věcech odlišuje od dospívání jejich rodičů. Generace se mezi sebou srovnávají a často mají potřebu tu svou chválit a mladší i starší kritizovat.

Jde o sebepotvrzující proces, kterým se ujišťujeme, že náš život je dobrý. A také o úzkost z věcí, kterým nerozumíme.

  • „My jsme dospívání trávili na hřišti, vy ho prosedíte u počítače!“
  • „Z těch počítačových her zblbnete! A jako by nestačilo hraní her, vy se ještě koukáte, jak je hrají jiní!“
  • „To nemáte toho žvanění o ničem dost ze školy o přestávkách? Musíte se na to ještě dívat doma a psát si o tom?“

Ano, z dálky, z odstupu to tak může vypadat. Dokonce bychom s něčím mohli i souhlasit – dnešní děti mají obecně málo pohybu, sledováním hraní počítačových her se málokdy dozvědí něco nového a užitečného a kultura užívání jazyka v hovorové řeči dospívajících není valná. Ale o to tu právě nejde.

„Ty se díky těmto videím uvolníš, že?“ Martin je vtipný, používá vulgarismy, diváky oslovuje retardi. Patří mezi idoly kluků.

Proč se ti lidé stále při fotbalu honí za tím míčem? Proč mít email, stejně si s nikým nepíšu? Jak může někdo ten „kravál“ považovat za hudbu? Všechny podobné argumenty brání starším podívat se na svět očima mladších, na chvíli přestat ty mladší vychovávat a začít se zajímat o věci a hodnoty, které jsou mladší generaci blízké.

Šel jsem do sebe a o fenomén youtuberů se začal více zajímat. A potkal jsem svět poměrně zajímavých lidí, kteří ve mně vyvolávali svou produkcí na YouTube směs pocitů veselí, obdivu i trapnosti. Jejich výtvory mě často nebavily, ale občas i fascinovaly.

Když video pomáhá

Asi nejlepší na tom všem bylo mé zaujetí pro svět puberťáků, který mám osobně už dávno za sebou. Pozitivně se mi to vrací při komunikaci s nimi. Myslím, že cítí mou otevřenost, méně zatíženou předsudky a neznalostí. A několikrát jsem se přesvědčil, že aktivita na YouTube může dospívajícím pomoci i s problémy ve světě mimo internet, například pokud jde o vztahy s vrstevníky.

„Jiná“ holka

Šestnáctiletá Patricie začala na psychoterapii docházet hlavně kvůli tomu, že nevycházela se spolužáky ve třídě, vždy ji považovali za jinou, odlišnou a nesrozumitelnou. Když jsem se jí ptal, v čem se odlišuje od ostatních, říkala, že píše povídky a zajímá se o filmy pro náročné diváky, to ve třídě nikoho nebere.

Po nějaké době docházení na terapii začala Patricie nahlížet, že si svou situaci v kolektivu spolužáků částečně vytváří sama, málo s nimi komunikuje. Ale jak to udělat, když jí to jinak moc nejde?

Začala tedy tvořit vlog a některým přátelům o tom řekla. Brzy dostala první pozitivní reakce a to ji hodně podpořilo v tom pokračovat dál. Terapii ukončila po roce s tím, že jí nejvíce pomohlo nevzdat to a hledat svůj způsob sebevyjádření.

Youtuberka Dionnka natáčí „kecání o hrách“

Most přes složité období

Desetileté Alžbětě se rozpadla rodina a ona trpěla úzkostmi z toho, že je k ničemu (během rozvodu rodičů se zhoršil její prospěch ve škole, což se často stává). Když ke mně začal docházet na psychoterapii, měl jsem už nějaké zkušenosti s youtubery mladšího věku. Povídala mi hodně o svém fantazijním světě, kde všechno funguje jinak, lépe.

Povzbudil jsem ji k tomu, že by mohla s kamarádkou natočit video, kde budou účinkovat její hračky – figurky, a publikovat ho na YouTube. To se jí moc líbilo, sama taková videa občas sledovala. S rodiči jsme společně domluvili limitovaný čas, který může touto aktivitou trávit, a Bětka se pustila do práce.

Ukázalo se, že má nejen výtvarný a režisérský talent, ale i organizační schopnosti. Postupně si domů zvala další spolužačky a společně vytvořily sérii animovaných příběhů. Všichni jsme se nakonec shodli na tom, že jí tato aktivita také pomohla zvládnout těžké životní období.

Způsob rozchodu odhaluje kulturu celého předešlého vztahu: Rozchody v éře Facebooku

Otevřít diskuzi 0

Jan Kulhánek

Klinický psycholog, psychoterapeut