„Dneska dětem kontroluješ úkoly ty!“ „A ty připrav svačiny, já je dělal včera!“ Mnozí rodiče se ve snaze o nastolení spravedlivé dělby práce snaží střídat skoro ve všem půl napůl. Podle zjištění psychologů to rodinám na klidu nepřidá.
Současní třicátníci patří k první generaci, která považuje za zcela automatické, že se má muž co nejaktivněji účastnit péče o dítě a jeho výchovy. Je to ale ta správná cesta k rodinnému štěstí?
Výsledky amerického výzkumu vyvěsily v tomto směru varovný praporek – pravomoci každého z rodičů by měly být vyjasněné, jinak mezi nimi hrozí boje o moc.
Hrajte své role
V době, kdy vyrůstali naši rodiče a prarodiče, byly role v rámci rodiny jasně rozdělené. Otec byl v první řadě hlavním živitelem rodiny a na přímé výchově dětí se podílel mnohem méně než matka. Jeho výchovná role se omezovala na strašáka, který měl zlobivé děti zase srovnat do latě. Starost o domácnost i o děti byly naopak plně v režii matky.
Tyto tradiční úlohy se postupem času do značné míry rozpadly a současné emancipované dvacátnice a třicátnice očekávají mnohem větší účast muže v rodinných záležitostech. Především v pomoci při péči o děti a při jejich výchově.
Skryté boje o moc
Ženě bezesporu ulehčí život, když jí partner bez váhání asistuje v těch nejběžnějších starostech o dítě: vyměnit plenu, otřít upatlanou pusu, vykoupat či přečíst pohádku. Zde je nicméně důležité slovo asistuje. Podle autorů americké studie publikované v odborném časopise Developmental Psychology je totiž z pohledu rodinné pohody riskantní dělit se o všechny povinnosti rovným dílem.
Jak je to možné? Výzkumníci z Ohijské státní univerzity na základě pozorování rodin přes kamery zjistili, že rodiny s takzvaně ukázkovými tatínky mají ve skutečnosti mnoho vnitřních nešvarů.
Mezi oběma rodiči vznikají skryté konflikty o moc. Dohadují se, kdo umí lépe zvládnout tu kterou situaci a vyzdvihují své vlastní výchovné metody nad postupy partnera.
Podle psycholožky Mileny Novákové ale bezesporu existují i harmonické rodiny, kde je mezi partnery péče o děti od počátku symetricky nastavená: „Znám případy, kdy se rodiče v péči o dítě od jeho narození střídají, například týden je doma jeden, týden druhý. V tomto duchu se pak dělí i o péči a dokáží se dobře domluvit na postupech ve výchově, nebojují o pravdu.“
Vše podle Novákové záleží především na konkrétní povaze jednotlivých vztahů a respektu k individualitě každého člena rodiny, aby se v žádném ohledu netlačilo na pilu.
Rozděl a starej se
Ani ohijská studie nenabádá muže k tomu, aby se rodičovským povinnostem vyhýbali. Výzkumníci pouze upozorňují na nutnost určitého delegování činností mezi partnery – každý z nich by měl mít v zásadě pod palcem konkrétní úkoly, na nichž se společně domluví.
Bavíme‑li se o dítěti školního věku, pak s ním jeden rodič může například častěji dělat domácí úkoly a druhý bude expertem na vymýšlení zábavy. Partneři by si měli jednotlivé úkoly a role rozdělit podle toho, v čem se kdo cítí jako ryba ve vodě, ale zároveň s ohledem na to, jak to vyhovuje dítěti. Roli hrají samozřejmě také časové možnosti obou rodičů vzhledem k jejich zaměstnání.
Úplně jiná je podle vědců situace u malého dítěte v kojeneckém či batolecím věku. Ve většině rodin zde dominuje jeden rodič (zpravidla matka), který zůstává s dítětem doma. Jak podotýká Milena Nováková, tento rodič má více času svou péči o dítě vypilovat, najít tu správnou rovnováhu a pohodu pro sebe i pro dítě.
Správné rozdělení posílí vztah
Využívejte celý web.
PředplatnéMezi pečujícím rodičem a dítětem v tomto věku vzniká silná jedinečná vazba (v psychologické terminologii tzv. attachment). Kvalita a jistota této vazby je zvláště u dítěte do jednoho roku věku zcela klíčová pro jeho následný vývoj a je proto v pořádku, že se jeden z rodičů profiluje jako hlavní pečovatel.
Ani v tomto případě by však neměla být podle Novákové veškerá aktivita pouze na straně matky: „Jednak kvůli rozvoji vztahu otce s dítětem, ale také proto, aby matka měla prostor pro sebe, pro své aktivity a odpočinek. Společná péče o dítě navíc může přispívat k posilování partnerského vztahu a celkově k soudržnosti rodiny.“
Když se tedy vše vezme za správný konec, je aktivní účast otce na péči o děti a jejich výchově rozhodně tou správnou cestou k rodinné pohodě. I otec by měl mít s dítětem častý kontakt a zažívat věci, které jsou s životem jeho ratolesti každodenně spojené. Jak ale radí psychologové, rozdělení povinností by nemělo jít cestou střídání půl napůl, k čemuž dnes v mnoha domácnostech dochází. Nekonkurujte si, nekontrolujte, jestli druhý náhodou nedělá méně. Doplňujte se. Soustřeďte se na svoji vlastní roli.
