Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu
Foto: Thinkstock.com

Terapie krásou

Pozvěte do svého života prožitek krásy. Krása má moc nás bytostně změnit.

11:46
Aleš Borecký

Aleš Borecký
Psycholog, psychoterapeut

27. 8. 2014

Kromě psychiatrů s léky a psychologů s léčivými slovy existují i jiní lékaři, kteří působí na duši – čas, přirozené vazby rodiny, přátel, komunity, činnosti, které nabíjejí, nebo zážitky, které mají pro člověka hodnotu. Jedním z dalších lékařů může být také Krása. Krása je dostupná téměř vždy a stále, a přesto se může velmi lišit, jakou roli v našem životě hraje a jak ji využíváme. Snad pro většinu z nás se kontakt s krásou (s uměním či přírodou, krásou člověka či spirituální krásou) může stát léčivou silou schopnou přenést nás přes emoční pouště, dodat naději, smysl a odhodlání i ochránit před pocity bezmoci nebo před palčivými otázkami, kterým jsme někdy vystaveni.

Prožitek krásy je prostředkem ke zvyšování psychické imunity ve vztahu k utrpení. Krása je v určitém smyslu protipól utrpení, a přesto je s ním tajemně spojena. Nemálo tvůrců uměleckých děl zažilo trápení na vlastní kůži; hloubka utrpení je napojila na dostatečně hluboký zdroj inspirace. Řada lidí může potvrdit, že v utrpení a skrze ně se dostala k tvorbě v podobě psaní, malování, skládání písní apod. Sledování tvorby druhých probouzí vlastní tvoření a vede k tomu, že můžeme být nejenom senzitivnější a pozornější, ale můžeme se stávat tvůrci svého života.

Být tvůrcem se nemusí týkat umění v úzkém slova smyslu – jde o tvořivé vnímání toho, co „po mně život chce“. Tvořím‑li, dávám tvary životním situacím, zpracovávám životní témata „očima umělce“ a v důsledku zážitku krásy můžu rozvíjet tvořivé myšlení. Tvorbou a vytvářením krásy se můžeme vztahovat k tomu, co máme v sobě a co lze stěží komunikovat jinak. Najdeme‑li vnitřní obrazy (vyjádřené slovy, skutečnými obrázky nebo třeba hudbou a tancem) pro aktuální životní situace, můžeme tvořit příběh, který je základem vnitřního uzdravení, což je jeden z podstatných principů psychoterapie.

Krása nás učí být příjemcem a být na příjmu, což je základem pro život v dialogu a ve vztahu.

O tom, že dostatek vhodných a působivých vjemů má léčivý účinek, svědčí některé studie, které například prokázaly rozdíly v léčbě lidí, kteří měli z nemocničního okna výhled do krásné zahrady, a lidí, kteří výhled neměli. Podobně se ukazuje, že při stonání má velký vliv i to, jak je člověk obklopen různými druhy krásy. Možná až výsledky konkrétních výzkumů přimějí i zaryté pragmatiky vzít vážně, že vnímání krásy posiluje úzdravné psychické síly a napomáhá celkové léčbě pacientů. Zajímavé postřehy a návrhy na zlepšení lze k tomuto aspektu najít v knížce The Care of the Soul in Medicine od Thomase Moora.

Zpráva z jiného světa

Někdy si myslíme, že pro změnu vlastní situace a zvýšení spokojenosti musíme hodně udělat. Ano i ne. To, co můžeme či máme více dělat, je podle mě vystavit se dobrým vlivům, které na nás budou pracovat. Jsme do určité míry odpovědni za to, jestli si uspořádáme život tak, aby k nám mohla krása mluvit a na nás působit. Možná se naše ego vzpírá, že aktivity a snahy nejsou jediným prostředkem, jak dospět k úlevě či pocitu naplnění.

Vystavit se kráse a spolehnout se na ni znamená dát důvěru v síly, které neovládám, čili jim možná hůř věřím. Krása nás učí být příjemcem a být na příjmu, což je základem pro život v dialogu a ve vztahu. Dodnes si pamatuju, jak mi před lety říkal klient ve velké osobní krizi plné životních ztrát, že našel pevný bod tak, že se rozhodl být pozorovatelem a „sběratelem“ krásy a začal vnímat Krásu jako svého partnera – i přes životní ztráty stále mohl vidět, slyšet, vnímat kolika krásnými věcmi, lidmi, událostmi je obklopen a viděl svůj smysl v tom, že takové zážitky ukládá do paměti a do svého srdce.

Krása vede k vděčnosti. Dává zprávu jakoby z jiného světa, se kterým spojuje – snad by tento rozměr šel nazvat věčností. Ve chvíli, kdy přítomnost je bolavá, minulost nedostupná a/nebo zraňující a budoucnost nejistá, nabízí domov i oázu v zážitku, který odvádí od aktuální osobní tíživé situace do bezčasového rozměru. Krása re‑prezentuje (zpřítomňuje) širší dimenzi života, umění zachycuje hloubku osobních příběhů a zároveň vize umělců jako zprostředkovatelů Krásy. Krása je zkušenost hluboké duše – skrz vnější krásu se můžeme vrátit k tématu vnitřní krásy a pokoušet se vidět sami sebe jako originální umělecké dílo, které dál spoluutváříme. Vidět se jako dílo, jako objekt, nejen jako subjekt, nemusí být jen narcismem, ale naopak jeho léčbou, spočívající v navázání skutečného vztahu k sobě samému.

Kontakt s krásou poskytuje dostatek emocí, dojmů a smyslových vjemů. Obchází trochu náš rozum a oslovuje nás na úrovni intuice, představivosti a cítění. Inspirace spojená s krásou může vést i k lepšímu pracovnímu výkonu v některých činnostech. V určitém smyslu by se dalo říct, že na emoční rovině platí spíš „bez koláčů není práce“ – nejdřív se musím něčím nasytit, abych mohl ze sebe něco vydat. Pro tvořivou činnost to platí o to víc.

Duše, která ještě neztratila citlivost, většinou pozná, pokud nedostává opravdovou krásu, ale jen náhražky – kýče místo krásy a lacinou zábavu místo čisté radosti a údivu.

Krása může neutralizovat neurotické snahy po bezchybnosti a místo tématu dokonalosti nás přirozeně přeladí na téma originality a okouzlení. Na takové frekvenci jsou jinak vnímány i chyby – nemusí to být selhání, ale součást kreativního procesu, fáze učení, nečekaný originální prvek. Jsme‑li ve službách a v gravitačním poli Krásy, můžeme být více osvobozeni od ambicí ega, které stejně často nevedou ani k úspěchu, protože jsou propojeny s tématy jako moc a agrese. Řada úspěšných sportovců mluví o tom, že jsou hnáni krásou svého sportu, nejen vlastní potřebou vítězit. I zde by zřejmě platilo biblické „hledejte nejprve království nebeské a vše ostatní vám bude přidáno“.

Krása obléká naše nejvnitřnější pocity a dává jim vnímatelnou podobu. Působí psychicky homeopatickým způsobem – stejné se léčí stejným. Ve smutku se například spíše vyplatí obklopit se smutnou hudbou a osobní smutek prožít v napojení na krásu hudby. Renesanční myslitel Marsilio Ficino doporučoval zůstat ve spojení se zdrojem bolesti a nechat na bolest působit krásu. Krása nás může posunout do centra prožitku a díky tomu dokážeme snáze či užitečněji projít těžkým obdobím.

Na tomto principu pracuje např. i receptivní muzikoterapie. Najdu‑li hudbu, která rezonuje s vnitřním rytmem a tématem, které žiju, můžu se napojit na sílu skladby a nechat se jí „léčit“. Existují výzkumy, které potvrzují pozitivní účinek hudby správně zvolené vzhledem k situaci i diagnóze daného člověka.

  • Ne náhodou mají psychotici (většinově) rádi Bacha a jeho kolosální hudební momenty překračující hranice podobně jako je jejich ego rozmělněno v psychotickém toku prožívání.
  • Lidé bojující se závislostmi zase preferují třeba Chopina, protože jeho hudba odráží citové závislosti autora otištěné do hudby.

Vnímání takových souvislostí otevírá nové a hlubší pohledy na cokoli, co nás oslovuje.

Pod ochranou symbolů

Krása nám předkládá jiné metafory a jiný jazyk – přistoupíme‑li k životu jako k symfonii, bude se utvářet jiný příběh, než pokud budeme vnímat vztahy i život jako rovnice, faktory a hledat „řešení“. Řešení se v jazyku Krásy překládá například jako harmonický tvar a harmonie.

4. – 8. května 2022

Psychická odolnost (seminář)

Psychologie.cz

Zážitky krásy jsou jako emoční benzínky, které nám mohou dodat osvěžení a probouzejí naši touhu, někdy utlačenou pod tíhou starostí. K takovým benzínkám se můžeme vracet jako k prameni radosti a můžeme se na ně těšit. A – jak říká Radvan Bahbouh – po těšení může nastat po‑těšení. Duše, která ještě neztratila citlivost, většinou pozná, pokud nedostává opravdovou krásu, ale jen náhražky – kýče místo krásy a lacinou zábavu místo čisté radosti a údivu.

Respektování krásy a expozice jejímu vlivu může mít řadu podob. Často stačí drobné věci:

  • Obklopit se prostředím, které krásu evokuje, nebo předměty, které mají nějakou symbolickou hodnotu.
  • Vyhradit si chvíle, které slouží sycení se krásou – procházka na pěkné místo, návštěva divadla atd.
  • Obyčejné každodenní úkony mohou být prováděny s úctou a představou něčeho, co přesahuje danou chvíli a doslovnost situace.

Mně třeba pomáhají obrazy, které mám doma, včetně krásného obrazu Fénixe, který mi visí na stěně vedle postele. Ráno se na něj dívám a nabírám sílu jít dál. Cítil jsem, že takový obraz potřebuju; rána (není to od slova rána?) nepatří k mým oblíbeným částem dne, takže skrze tento obraz a příběh v něm skrytý se můžu snáz napojit na nový začátek.

Objevení symbolů a zarámování prožitků a konfliktů do symbolů je částí léčivého procesu, kterým duše prochází.

Krása přírody s jejími různými podobami nám zase poskytuje možnost vidět i svou vnitřní atmosféru, ocenit krásu vnitřních bouřek i mocných sil v nás apod. Téma duše a příroda by si zasloužilo minimálně samostatný článek, zde spíš jen odkazuji na podnětné pohledy ekopsychologie.

Umění přináší symboly a probouzením představivosti odkazuje k dimenzi ducha. Krása uchopuje naše pocity a místo katarze ve smyslu pouhé ventilace a abreakce vede směrem k proměně v obraz a v symbol. Nacházení symbolické roviny komunikace, situací a vztahů dává obyčejným věcem potřebnou hloubku, která vyživuje celou duši.

Objevení symbolů a zarámování prožitků a konfliktů do symbolů je částí léčivého procesu, kterým duše prochází. Jung mluvil o transcendentní funkci, která usmiřuje vědomí a nevědomí za pomocí vytvoření symbolu. Krása je alchymickým pomocníkem, který na tomto procesu participuje. Symboly, které se snáze objevují pod vlivem krásy, mají léčivý účinek. Katatymně‑imaginativní psychoterapie má příznačné heslo: být „pod ochranou symbolů“.

Účinky krásy na psychiku uznává v nějaké míře řada terapeutických směrů. Nejvíce jsou zdůrazňovány v „estetické psychoterapii“ propagované například jungiánským terapeutem Ronaldem Schenkem, autorem knížky The Soul of Beauty. Krása je podle něj prostředkem a do určité míry i cílem – probudit vnímání krásy je důležitější než vyzbrojit rozum všemožnými interpretacemi nebo návody.

Využívejte celý web.

Předplatné

I utrpení, které nelze odstranit a změnit, může být „alespoň“ naplněno smyslem a prozářeno krásou. Krása je mocným lékem, který nemá téměř žádné vedlejší účinky. Doporučuju ho užívat vědomě a co nejčastěji, nejlépe denně.

Tento článek je také určitou upoutávkou na psychoterapeutickou výstavu „Výhled dovnitř“, kterou připravuji a ve které mě podpoří i Psychologie.cz, za což jsem velmi vděčný. Snad zanedlouho (v únoru 2015) budou mít čtenáři možnost zahlédnout, jak Krása a inspirace působí v terapii na klienty i na terapeuta.

Líbí se vám Psychologie.cz?

Máte dvě možnosti, jak s námi zůstat v kontaktu. Předplatné vám otevře přístup k obrovské knihovně článků, videí a audiobooků. Nebo vám můžeme posílat nejzajímavější myšlenky e‑mailem zdarma. Tak se také dozvíte, když něco otevřeme pro všechny čtenáře.

Podpořit a připojit se:

Přístup ke všemu

Nejlepší myšlenky zdarma:

Novinky e-mailem

Články k poslechu

Ztracení v životě

Všechno zvládneme, se vším si poradíme. Nikdy nedáme najevo křehkost. A uvnitř se trápíme.

22 min

Pouto nedůvěry

Nenarodila jsem se svojí mámě. A obě jsme celý život měly strach, že ta druhá …

18 min

Kolik toho zvládnu

Mnoho úkolů zabere právě takový čas, jaký jim jste ochotní věnovat.

10 min

Odstřihnout rodiče?

Dospělé děti toxických rodičů hledají nejméně špatné řešení.

11 min

Bezmoc psychoterapie

Na individuální úrovni těžko najdeme recept na uzdravení světa, jehož jsme součástí.

10 min

Aleš Borecký

Psycholog, psychoterapeut

27. 8. 2014

Aleš Borecký

Psycholog, psychoterapeut