Terapie pro nedůvěřivé

Takové a podobné věty občas slýchávám na prvním psychoterapeutickém sezení s novým klientem. Klient se v křesle ocitl "v podstatě náhodou", někdo ho "dotlačil, ale to spíš on/a by potřeboval/a léčit". Nebo dotyčný, sedící v křesle naproti mě, sice má problém, ale psychiatr je ten poslední člověk, s kým by ho chtěl řešit. A samozřejmě je naprosto nemyslitelné, aby se o tom, že chodí do terapie, pokud by tedy na tu myšlenku přeci jen přistoupil, dozvěděl někdo třetí.