Foto: Thinkstock.com

Ti, co mi berou sílu

Opravdu nemusíme s každým vycházet. Dokonce se v nepříjemných vztazích nemusíme ani nic „naučit“.

Ze seriálu: Hledám svoji cestu

Kamila Thiele

Kamila Thiele

17. 9. 2015

Kdyby tak ostatní mohli být jako já. Mysleli by jako já, žili jako já, měli by stejné hodnoty. Kéž by tak nebylo těch, co se chovají divně, jejichž reakce mi přijdou opravdu zvláštní, a to nemluvím o jejich myšlení… Každý den se setkávám s problémy lidí v jejich vztazích s druhými. Jsou všichni ostatní divní?

Partner, který nechápe naše potřeby, děti, které neslyší, co se jim říká, šéf, který si na nás vylévá vztek, neschopní kolegové, ale také řidič špatně zaparkovaného auta, nepříjemná prodavačka, neschopní zaměstnanci… Zdá se, že zdrojem naší nespokojenosti jsou hlavně ti druzí. Někteří lidé by se mohli vypařit a z této planety zmizet někam hodně daleko. A byl by klid.

Na druhou stranu máme v sobě chuť být vstřícní, tolerantní, být „dobrými“ lidmi. Máme potřebu přijetí a uznání, což nás občas vede k tomu, že se ocitneme ve vztazích a v chování, které nám bere energii a trápí nás.

Rozpolcenost mezi naší andělskou částí, která nám říká, ať máme pochopení a přijímáme odlišnosti druhých, a mezi démonem, který nám našeptává dát jim rovnou pěstí, vede často k tomu, že se snažíme buď v hlavě, nebo v reálu druhé tak trochu pozměnit.

Tato činnost je však nejen značně vyčerpávající, ale především marná. Snaha změnit druhého k obrazu svému je metodou začátečníka, stejně tak jako přístup „nejsi jako já, nechci s tebou mít nic společného“.

Různí lidé, různý přístup

Nabízím vám model jemnějšího rozlišovaní, který mi zraje v hlavě dlouhou dobu. Nejsem rigidní, naopak tíhnu spíše k chaosu, ale pro lepší čtení jsem se rozhodla o tento tabulkoidní postup. Podobný jemnější pohled vám může umožnit se nehroutit, nebýt paranoidní, že se celý svět spiknul proti vám a nebo že někdo testuje, zda je vaše letitá práce na sobě dostatečně efektivní.

Označení jednotlivých skupin nejsou z mé strany hodnocením lidí, ale vyjadřují to, jak se vůči nim snažím chovat. Lidi nikterak nesoudím, neboť soudy založené na osobních kritériích jsou nanic. Mým hlavním motivem je být zodpovědná za své vlastní rozhodnutí, jak se budu sama chovat.

1. Zůstávám slušná

Do této skupiny patří lidé, se kterými „musím“ být pravidelně nebo příležitostně v kontaktu. Mívají tendenci zneužívat můj čas, energii nebo něco, co mám a oni ne. Odpovídám obvykle v klidu, pevně, ale laskavě, něco ve stylu: nezlobte se, ale to, co ode mne chcete, pro vás nemohu udělat.

Lidé z této skupiny mívají tendenci mi vnucovat jejich názor na mé chování či myšlení, aniž bych je o to žádala. Je možné jim odpovídat asi takto: Váš názor vnímám, ale nesdílím ho.

Jestliže s takovými lidmi být v kontaktu nemusím, okamžitě je řadím do skupiny „Nekontaktovat“ (viz níže).

2. Nezůstávat v nepříjemném

Jde o ty, kteří mají potřebu být lepší než ostatní, a to snižováním či ponižováním druhých. Chybí jim respekt k druhým (vůči mně nebo někomu, kdo zrovna není přítomen). Nejčastěji z místa kontaktu odcházím, neboť se v jejich přítomnosti necítím dobře.

3. Potřeba upravit

Sem řadím lidi, kteří k tomu, aby získali ve vztazích moc, používají nejrůznější manipulativní nitky. Lichocením, obviňováním, souzením druhých. Lichocení se objevuje ve chvílích, kdy pro sebe chtějí něco získat. Na takové oceňování odpovídám asi takto: moc ti děkuju, ale o tom už vím/toto nepotřebuji.

Těm, co se ve mně snaží vyvolávat pocity viny, řeknu, že to, co si oni myslí, že by bylo správné, já dělat nechci (to je taky argument). Na negativní soudy druhých lze říci: v tomto s tebou nesouhlasím, pravděpodobně to spolu nevyřešíme, není to nutné. Stává se, že se takové vztahy i přes mou opakovanou snahu nedaří narovnat. Pak je řadím do skupiny „Nekontaktovat“.

4. Dál už ne

Jde o agresivní lidi, a to jak obsahově, tak ve své formě. Jde o sprosté nadávky, impulzivní projevy hněvu, násilná gesta. V takovou chvíli reaguji: když se chováte takto agresivně, je pro mě nepřijatelné setrvávat ve vaši přítomnosti. Takoví lidé zraňují slovem, kritizují, soudí, nedokážou druhému naslouchat.

Jestliže jde o jednorázovou reakci, nevyvozuji z ní pro daný vztah následky. Jestliže se ale podobný fenomén opakuje více než třikrát, řadím je do skupiny „Nekontaktovat“.

5. Nekontaktovat

Sem patří všichni ti, se kterými se mi nepodařilo „narovnat“ vztah. Jsou to ti, co mi i přesto stále lichotí, vyčítají nebo někoho (i mě) soudí. Snaží se manipulovat, používají prvky vydírání nebo vyhrožují. Ať se jedná o pracovní či osobní rovinu, manipulativní vztah nikdy neprotahuji. Obvykle se na nějaký čas odmlčím, nebo je již nekontaktuji vůbec.

Nebráním se však tomu zkusit si po čase ověřit, zda se situace nějak změnila (či nikoli). Kdyby se objevilo riziko následků takového vztahu, budu ji řešit právní cestou. Manipulaci může zastavit pouze zákon (a pravidla).

6. Konzumovat s rozumem

Tato skupina je určena pro ty, jejichž určité chování mě buď unavuje, navozuje ve mně neklid nebo mě vzdaluje od mého rozhodnutí se každodenně cítit dobře. Tito lidé často něco kritizují, mají tendenci mluvit o věcech, které nejdou, a jejich celkové ladění je negativistické. S těmito lidmi se snažím snižovat míru daného problému, o kterém mluví.

Uvědomuji si, že v tomto zvýšeném negativismu je ale občas část potřebné prozřetelnosti. Jejich názory nebo způsob reagování mohou být tedy zajímavé k zamyšlení. Tito lidé se ale bohužel staví velmi často do pozice oběti. Stěžují si na nejrůznější okolnosti, na ostatní, kteří jsou zodpovědní za jejich „neštěstí“.

Tento postoj lze shrnout tak, že mají vždy dobré důvody k tomu nenacházet řešení. Myslím si, že je zde možné se pokusit jim ukázat, jak mohou převzít zodpovědnost za svůj život, jak by třeba mohlo jít být štastnější.

V těchto vztazích čerpám inspiraci pro mou práci (při těchto rozhovorech dobře dýchám, abych zůstala „zen“). Je jasné, že tato skupina je hodně osobní. Každého rozladí jiný způsob chování.

7. To mě obohacuje

Tito lidé prezentují své postoje, které mám v sobě zakázané. Chovají se tak, jak se sama chovat netroufnu, protože to hodnotím jako „špatné“ (ti mě samozřejmě rozčilují). Tato skupina je také velmi subjektivní, neboť to, co hodnotíme jako dobré nebo špatné, se liší člověk od člověka. Pro mě jsou to lidi, kteří se chlubí, vnucují ostatním svůj názor nebo jsou autoritativní.

Od těchto lidí se ale snažím čerpat, abych dokázala nacházet pro sebe zlatý střed:

  • něco mezi přílišnou diskrétností a potřebu se před lidmi zvýšeně prezentovat
  • mezi nedokázat projevit svůj vlastní názor a říkat vždy, co si myslím
  • mezi mou tendencí následovat druhé a tím, že dokážu být i já něčím zajímavá.

Vím, že hledání rovnováhy mezi tím, co mě u druhých šokuje a co sama sobě nikdy nedovolím, mi pomáhá. Když se mi daří být kolem středu, chování druhých mě tolik nedráždí (a tudíž nevysiluje).

8. Tady je to fajn

Jsem moc ráda, že tato skupina existuje. Jsou v ní ti, kteří neodpovídají kritériím uvedených v ostatních skupinách (jestli ano, vidím je méně často). Je tam Štěpánka, Jitka, Lenka, Petra, Michel, Klára, Alena, Pavel, Dáša, René, Magda, Stéphanie, Tania, Kamil, Elena, Líba,…( a ještě další, kterým moc děkuji, jací jsou…)

Naše kritéria vztahování se k okolí se přirozeně mění v průběhu života. Získáváme zkušenosti, mění se naše potřeby, ale i společnost kolem nás. Vím, že existuje společenská norma, která lidi trápí a budí v nich pocit, že by měli kromě práce a rodiny žít bohatý společenský život, mít spoustu přátel, kamarádů a známých, se kterými budou pravidelně a spokojeně trávit svůj volný čas.

Protože o tomto trápení sama něco vím, sepsala jsem pro vás právě tyto poznatky, abych došla k závěru, že kolem sebe nemusím tolik lidí mít. Stačí mi jich jen pár, se kterými jsem ochotna trávit čas a zde s radostí věnovat energii, i když vím, že jí mnohdy není nazbyt.

Využívejte celý web.

Předplatné

Další články Kamily Thiele…


0 Otevřít diskuzi
Hledám svoji cestu
Seriál

Podněty a inspirace k nalezení vlastního směru na cestě ke štěstí.

Více autorů

  • Štěstí