Trable citlivých

Citlivost na smyslové podněty je podstatou rozdílu mezi introverty a extraverty, domníval se autor klasického modelu osobnosti Hans Jürgen Eysenck. Dokládal to klasickým testem citrónové kapky, v němž se ukázalo, že když kápneme na jazyk několik kapek citronové šťávy, introverti produkují dvakrát více slin než extraverti. Zní to logicky: když reagujete na podněty silně, zvládnete jich méně, a stahujete se do ústraní.

V 90. letech se však objevil samostatný koncept vysoce citlivé osobnosti (HSP – Highly Sensitive Person). Autorka konceptu dr. Elaine Aronová tvrdí, že vysoká citlivost je samostatnou kategorií, nikoli vlastností introvertů. Zhruba 30 % vysoce citlivých lidí podle výzkumů tvoří extraverti.

• Vysoce citliví lidé reagují silněji na smyslové vjemy.
• Vadí jim hluk, silné pachy, ostré světlo.
• Stěžují si, že drsnější tkaniny škrábou.
• Na horor by do kina nešli ani za úplatu.
• Nemají rádi chaos či přemíru podnětů, snadno se přetíží.

Nemají přitom dokonalejší smysly, ostatně i mezi nimi se vyskytují lidé krátkozrací či nedoslýchaví. HSP si však všímají detailů a zpracovávají smyslové informace důkladněji – zobrazovací techniky potvrzují vyšší aktivitu v těch oblastech mozku, jež jsou zodpovědné za komplexní zpracování smyslových informací. Například při čtení nemají aktivnější oblasti rozpoznávající jednotlivá písmena, ale oblasti zodpovědné za detekování významů slov.

Pokud je situace komplikovaná, zmatená či prostě trvá dlouho, jste přestimulovaní, přetažení, unavení.

Podle Aronové, autorky dnes již několika knih na téma vysoce senzitivních lidí, je vysoká citlivost vrozená: buď se jako HSP narodíte, nebo ne. A na rozdíl od zmíněné introverze – extraverze se nejedná o dimenzi, ale o kategorii. Není to tedy tak, že by většina lidí byla někde uprostřed a extrémní jedinci na obou koncích. Prostě 15–20 % populace tvoří HSP a 80–85 % HSP nejsou. Menšina vysoce citlivých jedinců přitom prý byla zjištěna u mnoha biologických druhů od octomilek po člověka.

Výhody a úskalí vysoké citlivosti

Vysoce citliví jedinci nejdříve pozorují, dělají si názor, přemýšlejí, a teprve poté jednají. Taková je jejich životní strategie. Někdy se vyplácí, a jindy je znevýhodňující až osudná: v neznámé situaci, v níž je nutné reagovat rychle – hrozí například nějaké nebezpečí nebo je třeba „chytit příležitost za pačesy“.

19. ledna 2019

Alchymie partnerské komunikace (seminář)

Pavel Rataj

Výhodu mají vysoce citliví ve známých prostředích – pokud se totiž dostávají do stejné situace opakovaně, dřívější hloubková analýza způsobí, že nyní již uvažovat nepotřebují, a reagují rychleji než ti, kteří dříve tolik nepřemýšleli.

V úloze, v níž lidé vyhledávali různě otočená písmena T mezi různě otočenými L, se ukázalo, že HSP lidé jsou rychlejší a přesnější, ale zároveň stresovanější než ti, kteří HSP nejsou. I v dalších testech a situacích se zdá, že HSP snadněji znervózní. Nabízí se otázka, jak je to s jejich psychickým zdravím.

• Podle prvních studií byl koncept HSP sdružený s depresivitou či neurotickými potížemi. V dalších studiích se však ukázalo, že to neplatí vždy.
• Pokud měli vysoce citliví lidé problematické dětství, riziko rozvoje deprese, přehnaného studu či úzkostné poruchy je u nich vyšší než u lidí, kteří HSP nejsou.
• Citliví jedinci, kteří měli přiměřeně dobré dětství, však vyšší riziko rozvoje těchto problémů nevykazují, a dokonce existují náznaky, že se jim daří lépe než ostatním – jsou zdravější a šťastnější.

Podobně i studie opic druhu makak rhesus, u nichž byl též shledán tento osobnostní rys, ukázala, že pokud byly HSP opičky vychovávány zkušenými matkami, rychleji vyspívaly, byly odolnější ke stresu a dokonce se častěji staly dominantními zvířaty ve skupině.

Na prohlídce města

Vysoká senzitivita tedy má své výhody i nevýhody. V každém případě stojí hodně energie. Nejčastějším rizikem vysoké citlivosti je pak prostě to, že se přetížíte. Analýza všech detailů vás vyčerpá. Pokud je situace komplikovaná, zmatená či prostě trvá dlouho, jste přestimulovaní, přetažení, unavení.

V praxi to vypadá tak, že HSP člověk si po celém dni stráveném prohlídkou města pamatuje výrazně více detailů než jeho kolegové, večer však s nimi již zpravidla netouží návštívit noční klub.

Sama si nemyslím, že by citlivost – zde definovaná jako hloubka zpracování smyslových vjemů a všímavost k detailům – byla kategorií. Nemyslím si ani, že by šlo o čistě vrozenou, prostředím neovlivnitelnou vlastnost. Přesto považuji koncept HSP za zajímavý a inspirující.

Je dobré o sobě vědět, že jsme prostě citliví, někdy přecitlivělí. Uvědomit si a přiznat, že i když máme lidi rádi, nemusíme mít chuť chodit na diskotéky či do hospody, a vůbec, že nemusíme mít chuť se družit vždy a všude.