23. 1. 2020
Svět je plný malých i dospělých dětí, které by strašně chtěly pomoci svým rodičům – jenže ti si budují svůj život pořád stejně nešťastně. Plný partnerů, kteří vidí obrovský potenciál ve svém protějšku – ale ten nemá nejmenší zápal ho rozvíjet. Většina z nás má známého nebo kamaráda, kterému by se mohlo dařit mnohem líp, kdyby se sebou aspoň trochu něco dělal nebo kdyby neopakoval pořád stejná špatná rozhodnutí. Můžeme zachraňovat druhé lidi proti jejich vůli? Jistěže ne. Ale nemusí to nutně znamenat, že jsme úplně bezmocní.
Mám přítele. Je šikovný, inteligentní, jen si nevěří. Je v podřadné práci, druzí lidi ho neberou vážně. Myslím, že mrhá svým potenciálem. Navrhla jsem mu pomoc, ale jediný, kdo to chce řešit, jsem já. Sám se mě snaží upokojit svými plány, ale k činům se nedostane. Nevím, jestli je to z jeho strany pohodlnost nebo strach, napsala do redakce čtenářka Jana.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné