Nést si v sobě bolavá místa je trochu jako mít za nechtěného domácího mazlíčka dikobraza. Takového, který za vámi navíc všude chodí. S dikobrazem v závěsu se do vás sem tam zapíchne ostrá bodlina a zabolí to. Ne moc, ne smrtelně a ne natrvalo, ale dikobraz vám nikdy nedovolí ignorovat ho nadlouho.
Člověk se snaží žít svůj život, kvalitně odvádět běžné denní činnosti, bavit se s přáteli nebo si na chvíli sednout a vydechnout si, ale s železnou pravidelností čas od času pocítí bodnutí dikobrazího ostnu. A vzpomene si na utržené zrady, křivdy, zlá slova, metaforické (nebo i skutečné) facky a kopance.