Psychiatr Radkin Honzák publikuje kromě Psychologie.cz také v časopisu Vesmír. Celkem logicky jsme se na doktora Honzáka obrátili s otázkou, proč lidskou mysl fascinuje představa existence inteligentního života mimo naši planetu. Rozhovor se díky nešikovně položené úvodní otázce poněkud zvrtl. Odborník na bolesti duše nám dává praktickou silvestrovskou lekci, že na některé otázky je nejlepší odpovědí humor.
Četl jsem teď knížku Kde tedy všichni jsou. Ze všech stran odborně, ale srozumitelně rozebraná otázka, jestli existují mimozemšťani. Většinu lidí otázka existence mimozemšťanů fascinuje. Jaký vztah k nim máte vy?
Přijde na to ke kterým. K těm hodným převážně kladný, byť ostražitý, k těm ošklivým, co vylévají kosmický odpad na nepovolené skládky a kradou palivové články, vysloveně negativní. Osobně nemusím Kompulšity, to jsou ti s třemi hlavami, protože toho vždycky moc sežerou. Jak řekl kdysi A. Bierce, Černoch je ten negr, který volí stejně jako já. A tak i já preferuji mimozemšťany, kteří volili prezidentem galaxie kandidáta Much5XXXL101010, tedy toho tlustýho. Odmítám se nechat vydírat od těch, kteří pouštějí paprsky na lidi!
Vidím, že jsem se obrátil na velmi dobře informovaného odborníka. Jak hodnotíte úroveň mimozemské psychiatrie a psychologie?
Bylo by velkou chybou domnívat se, že mimozemšťané, ač jistě vyspělejší než pozemšťané, nemají psychické a psychiatrické problémy. Přestože mají dost dobré politiky, kteří odmítli spojení s Paroubkem, nestačí tato skutečnost na Přírodu, v níž se vždy budou objevovat odchylky směrem plus i mínus. Psychické poruchy mimozemšťané léčí vesměs vyprávěním psychofórů, které se formou a obsahem trochu podobají zenbudhistickým bajkám (tedy nikoliv ten styl: Přijde kontrola do blázince…). Pacientům s lehčími depresemi jsou na střídačku předčítána díla Ericha von Dänikena a Jiřího Grygara.
Je pravda, že některá výzkumná pracoviště v Americe jsou financována mimozemšťany? Člověk nad některými experimenty kroutí hlavou, ovšem pokud je to tak, mnohé to vysvětluje…
Ano, spolupráce pozemských institucí s mimozemšťany je stará jak lidstvo samo. Po megalitické době v důsledku jistého incidentu (návštěvník zapomněl prezervativ v kosmickém korábu) nastal určitý útlum. Teprve scholastičtí filosofové začali obnovovat kontakty a dodáním materiálu „Kolik malejch čertů se vejde na špičku jehly, aniž by jeden druhému překážel“ přispěli ke znovunavázání vztahů. Vesmírná vědecká komise v těchto dnech zkoumá význam nápisu na zpětném zrcátku TO, CO VIDÍŠ ZDE, JE VE SKUTEČNOSTI VZADU a možnost jeho uplatnění na kosmických plavidlech.
Fakta o „ďáblech“
SUKUBOVÉ na sebe brali ženskou podobu a snažili se komunikovat s muži tak, že se napojovali na jejich antény a odebírali jim DNA jako nezaměnitelný zdroj informací. INKUBOVÉ, poprvé zobrazení na mexických stélách s dvojspirálami na hlavě, se naopak pokoušeli komunikovat se ženami. Jak se dočteme v řadě vědeckých traktátů, nemínili končit jen u sběru dat, ale podobně jako andělé se pokoušeli oplodnit dcery zemské. Protože však měli studené sperma (viz např. Maleus Maleficarum, ale také populární spisek O milkování s ďábly, který MUDr. Honzákovi jakýsi mimozemšťan odcizil), nedařilo se jim to.
Co je pravdy na tom, že většina typů dnes používaných antidepresiv byla ve skutečnosti nalezena na palubě havarovaného létajícího talíře poblíž města Roswell v Novém Mexiku v červenci 1947? Dočetl jsem se, že názvy některých léků (Xanax, Zoloft, Prozac, Cipralex…) nesou jména členů posádky, jak je měli mimozemšťané našité na suchých zipech skafandrů…
Přesně tak, ale dovolím si uvést na pravou míru několik nepřesností. Nešlo o plavidlo typu létajícího talíře, ale o UFO označované jako Rypope, které se více než talíři podobá spíše neckám. Rypope neztroskotala u Roswellu, ale přistála poblíž VÚFB na Královských Vinohradech a posádka antidepresiva pozemšťanům nepředala, ale naopak ukradla. Nám se tenkrát povedlo ukrást jim ty suché zipy, což ale představovalo jen malou kompenzaci.
Pojďme se přesunout z vesmírných končin a Ameriky domů, do Bohnic. Je pravda, že jste měl na oddělení tu čest již s několika mimozemšťany?
V Bohnicích tedy zatím nejsem doma, bydlím přes Vltavu. Každé ráno ji přeplavu, abych se osvěžil, a tak doufám, že mě tam brzy přestěhují. Právě před půlhodinou mi jeden mimozemšťan v pojízdném talíři rozbil zrcátko na autě, protože na něm nenašel americké varování a myslel, že je to zepředu; to mě vede k úvaze o jeho IQ. Jeho SPZ jsem nestačil zaregistrovat, protože bezhlavě ujížděl pryč. Nicméně s mimozemšťany jsem se setkal již na svém prvním působišti, kde mi hned první pacient prozradil, že na něj občas sedne rapl, malej, asi takhle velikej (odhadem 40 – 50 cm), pozinkovanej.
Myslíte, že šlo o mimozemšťana?
Můžeme usuzovat, že šlo o návštěvníka z kategorie posedlíkovitých. To mě vedlo k objevu, že zatímco Däniken se zaměřoval na „anděly“, zůstala celá velká oblast výše zmíněných stále zahalená rouškou pověr a hrůzostrašných legend o „ďáblech“. Ti totiž dostávali nevinné oběti do blázinců (v příznivém případě), do vězení (v méně příznivém) a na hranici (v krajně nepříznivém).
Mohu se na závěr zeptat na ten zvláštní plášť, co máte na sobě?
Ten plášť je skutečné rituální roucho šamana z Mali, utkané z místní bavlny a barvené místními barvivy. Bílá je přírodní, ta béžová je „mud‑cloth“, jako barvivo posloužilo místní bláto. A to černé je indigo. Oblékám jej na setkání s mimozemšťany, protože v něm mě také v subsaharské Africe poprvé potkali a tak mě mají zaznamenaného ve své dokumentaci. Ovšem řádně upraveného, ne takhle s pláštěm na půl žerdi.
