29. 1. 2015
Pokud se podívám zpětně na svůj život a na rozhodnutí, která jsem učinila, nejlepší byla rozhodně ta, která vycházela z mého vlastního poznání a z mého vlastního žebříčku hodnot, mého svědomí. Těm ovšem předcházela dlouhá řada takových, která se neopírala o důvěru v sebe, ale o rodičovská přání, o to, co je společensky přijatelné, co je "normální". Tehdy jsem to tak ovšem nevnímala. Tehdy jsem věřila, že je správné rozhodnout se pro zlatou střední cestu.
Výchova za dob mého dětství se ostatně zlatou střední cestou často ubírala cíleně. Nevyčnívej. Dávej pozor, kde co říkáš. Neodmlouvej. Vystuduj, založ rodinu, najdi si práci na celý život, a když se zadaří, bude dovolená v Jugoslávii. Naštěstí tudy nešli všichni. A dnes? Dnes po ní možná kráčí tzv. obyčejný člověk, jehož protipólem je člověk úspěšný, bohatý, který je hodně slyšet a vidět.
Pokračovat ve čtení
Odemknout článek e-mailem
zdarma pouze tento článek.
Skvělé, článek je odemčen.
Odkaz jsme vám poslali na e-mail.
Odemknout celý web
od 104 Kč měsíčně
Přihlásit se
už mám předplatné