Pokud se podívám zpětně na svůj život a na rozhodnutí, která jsem učinila, nejlepší byla rozhodně ta, která vycházela z mého vlastního poznání a z mého vlastního žebříčku hodnot, mého svědomí. Těm ovšem předcházela dlouhá řada takových, která se neopírala o důvěru v sebe, ale o rodičovská přání, o to, co je společensky přijatelné, co je "normální". Tehdy jsem to tak ovšem nevnímala. Tehdy jsem věřila, že je správné rozhodnout se pro zlatou střední cestu.