Tu a tam u mě nastane okamžik, kdy se nemůžu zbavit pocitu, že mé životní počínání postrádá smysl. Hlavou se mi honí myšlenky, že se v životě nikam neposouvám (alespoň ne dostatečně či patřičně rychle), nevidím uspokojivý pokrok, a cíl se mi tak začíná ztrácet v nedohlednu. Nedávno jsem se v této slepé uličce ocitla znovu: najednou jsem měla pocit, že mě snad opustila veškerá kreativita a životní energie.