Jak už jsem mnohokrát psala, pocházím z rodiny, kde všichni výborně uměli malovat čerty na zeď, a sama vystřihnu pekelnou fresku během chvilky i poslepu – přesně vím, co všechno by se mohlo stát a pokazit. Pozitivním aspektem takového přístupu je moje extrémní opatrnost. Od některých kamarádek hopkajících většinu času radostně světem a občas ztrácejících nejen klíče a úspory, ale také ideály, si často vyslechnu: „Ty se máš, ty máš tak klidnej život!“ Vlastně reálně mám, ale přesto odhaduji, že jsem ve srovnání s nimi za život určitě vyplavila trojnásobné množství stresových hormonů. Opravdový klid totiž nezažívám ani na dece u rybníka – radary pořád v pohotovosti, peněženku i doklady na dohled. Prostě vždycky je něco za něco!