Úzkost z rozhodování

„Kterou budete chtít barvu?“ ptá se mě manikérka a vede mě ke stěně obložené odshora dolů laky na nehty. „Červenou,“ odpovídám. „Fajn, ale máme tu devět červených. Takže, který odstín?“

Když jsem se loni přestěhovala do Ameriky, kolikrát jsem zaslechla: „No ty se máš! Tolik možností!“ Když jsem sem jezdila jako turistka, opojení možnostmi ve všech směrech mě fascinovalo. Po roce života tady zažívám to, co psycholog Barry Schwartz v mnoha svých studiích nazývá paralýzou nebo úzkostí z možností výběru.

Poprvé mě taková úzkost sevřela loni před Vánocemi, když jsem si potřebovala koupit pásek do kalhot. Vešla jsem do obchodu, kde jich bylo tolik, že jsem neviděla na konec místnosti. Můžete hádat, jestli jsem vybrala. Nevybrala. A mimochodem, dosud ten pásek nemám.

U marmelády to nevadí

V té chvíli jsem si říkala, o kolik snazší by bylo, kdyby v obchodě měli pásků jenom pět. Nejen že bych si jeden z nich koupila. Ale jak tvrdí Barry Schwartz, téměř určitě bych s ním byla spokojenější, než budu s jakýmkoliv jiným, který si pořídím ode dneška dále. I kdyby to byl ten nejlepší, nejstylovější, nejkrásnější, nejlépe padnoucí pásek na světě. Protože, jak budu vědět, že někdy neprodávají ještě nějaký o trochu lepší?

Tohle moje fiasko s páskem perfektně ilustrovalo, že větší množství možností nás nečiní svobodnější a šťastnější, jak si často myslíme, ale naopak. Vede k prokrastinaci, nespokojenosti, depresím a sebeobviňování, když naše rozhodnutí nesplňují přesně to, co jsme od nich očekávali.

Čím víc možností máme, tím pravděpodobněji budeme své volby litovat, ať se rozhodneme pro jakoukoliv. A mít na vybranou ze spousty voleb často také znamená, že si možná – jako já – nevybereme vůbec. Což až tolik nevadí, když si člověk kupuje marmeládu nebo lak na nehty, ale je to docela problém, když se máme rozhodovat o pojištění, studiu, práci, vztahu, bydlení a dalších důležitých věcech.

11. května 2019

Žena a její role (seminář)

Leona Dyrehauge

Jak se rozhodovat bez lítosti

V uplynulých měsících jsem slyšela řadu tipů, jak se rozhodovat. Těchto pět, jak jsem si sama vyzkoušela, je opravdu použitelných:

• Buďte konkrétnější. Řekněme, že si chcete koupit foťák. Než kliknete na první e-shop nebo vejdete do prvního obchodu podívat se, co je k mání, napište si na papír konkrétnější představu: jakou značku, jakou velikost, k čemu ho budete používat, kolik peněz hodláte utratit atd.
• Dejte si limity. Stanovte si hned na začátku hranice, třeba: zajdu se podívat jenom do tří obchodů, a pak vyberu. Nebo: strávím tím maximálně půl hodiny. Čím víc možností projdete, tím déle budete konečné rozhodnutí odkládat a v hlavě vám bude znít následující otázka: a co když je ještě něco lepšího, na co jsem zapomněl? To platí nejen pro zboží, ale třeba i pro partnery. Hledat nejlepší zboží, stejně jako randit, se dá donekonečna.
• Neurčujte si priority. Zjišťujte je. Tohle je trochu podobné prvnímu bodu. I když to vypadá jako hraní se slovy, není. Priority jsou především o tom, co potřebujete, až poté o tom, co by se vám líbilo. Určit si odkazuje k tomu, že se můžete svobodně rozhodnout. Což sice můžete, jenže v tom případě se spíš než k reálným potřebám dostanete k těm smyšleným, ovlivněným reklamou, médii, přáteli. Zjišťování priorit naproti znamená, že o nich dokážete přemýšlet v kontextu dalších věcí v životě. Třeba když se rozhodujete, čím zaplnit volný čas. Angličtina? Běh? Kurz fotografování? Když se na ně podíváte samostatně, všechny znějí skvěle. Jenže každá z těch aktivit se vám promítne do všeho ostatního, co už v životě máte. Pasuje do něj lépe angličtina dvě odpoledne v týdnu, nebo jednou týdně po ránu bazén? Zkuste se místo co chci ptát: Co mě nejvíc pálí? Co je nejdůležitější? Co mi v životě nejvíc chybí? Bez čeho bych ho nechtěl prožít? Co mi přinese nejvíc radosti a nejméně komplikací?
• Teorie ušlého zisku. Spočívá v tom, že každá varianta nebo každé rozhodnutí přináší nějaký zisk. Proto o ní vůbec přemýšlíte. A od tohoto zisku je potřeba odečíst zisk z druhé nejlepší varianty. Té, které vám uteče, když zavřete dveře za druhou a rozhodnete se pro první. Není to varianta bezbolestná, vždycky budete svým způsobem litovat, ale aspoň nebudete rozhodnutí donekonečna odkládat.
• Hoďte si korunou. Když na sebe nedokážete být dostatečně přísní a aplikovat žádný tip z předchozích, prostě si hoďte korunou. Obzvlášť v případech, kdy ztrácíte čas rozhodováním o nepodstatných věcech. Nebudete nešťastnější. Je sice zvláštní učinit rozhodnutí na základě zcela náhodné události, ale je lepší, než nerozhodnout se vůbec.