19. 12. 2024
Někteří z nás kouzlo Vánoc milují, jiné jejich příchod dlouho dopředu upřímně děsí. Všichni se asi shodneme, že Vánoce evokují silné vzpomínky na dětství. Právě do něj se v průběhu svátků vracíme v myšlenkách i prožívání, ať už si to uvědomujeme, nebo ne. Zvonečky, světýlka, vůně... to vše nás skrze hluboko uložené vzpomínky vede do dávné osobní historie mnohem snáz než tisíce slov. Význam tepla a bezpečí domova v nevlídné zimě doceníme víc než kdy jindy. Známé melodie nám dávají pocit jistoty a životní kontinuity. Proto mají sváteční dny i pro spoustu nevěřících takový význam a silnou symboliku.
Jsou mezi námi ale i tací, jejichž vzpomínky jsou úplně jiné. Problém je, že čím horší jsou, tím hlouběji v nevědomí zůstaly uložené. Znám lidi, kterým při zvonění rolniček naskakuje husí kůže a v adventním období se vyhýbají veřejným místům, jen aby nezaslechli koledy, které se jim bytostně příčí. Mají pro to různá vysvětlení. Prosinec je pro ně vyčerpávající nejen kvůli tmě a zimě, ale zejména kvůli tomu, že není možné vyhnout se podnětům vzbuzujícím v nich odpor, se kterým jsou nuceni nonstop bojovat.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné