Ptáme se našich odborníků, co je to „ego“ a proč bývá tak často označované za viníka našich problémů a selhání. Dnes na anketní otázku odpovídá psycholog Zbyšek Mohaupt.
„Od dob Sigmunda Freuda je ego považováno za vnitřního organizátora, nositele vnitřní integrity a identity osoby, střed osobnosti, středobod našeho prožívání nebo také za racionálně‑pragmatickou složku naší duše.
Buddhisté ovšem tvrdí, že žádné ego – trvalé, neměnné, zachytitelné, jednotící – vlastně neexistuje, že jde pouze o klam, vytvářený naší myslí, která si nedovede poradit s neohraničeností, pomíjivostí a bezpodstatností jevů.
Faktem ovšem je, že prožíváme‑li nějakou emoci, jsme naučeni ji vztahovat k sobě samému (bolí mě zuby, mám radost, cítím vzrušení, jsem z toho celý tumpachový). Pak se zdá, jako by hlavní úlohou našeho vědomého života bylo starat se o naše ego, aby se mu vedlo co nejlépe.
Mohlo by vás zajímat
Strach ze změny
Abychom se odvážili vykročit do neznáma, potřebujeme mít důvěru ve své budoucí já.
Přečíst článek
Z toho ovšem často plynou jen samé nepříjemnosti: krmíme svá ega, až mají nadváhu, někdy je necháváme hladovět, až úpí podvýživou, přinášíme jim oběti nebo s nimi hazardujeme. Výsledkem pak je zmatek, nepokoj a nutkavé hledání sebe samého.
Co třeba nechat své ego (ať už existuje nebo ne) žít a všímavě se rozhlížet kolem sebe? Vnímat a nemuset posuzovat? Prožívat a přitom se ke svým pocitům nijak majetnicky nepoutat? Navrhuji to alespoň zkusit, ego neego.“
Připojte se zdarma
hlavní myšlenky z nových článků mailem
Odemknout celý web
od 104 Kč měsíčně
