Ženskou hysterii nejprve lékaři léčili masáží, pak přišli na to, jak si usnadnit práci. Tak se zrodil revoluční vynález, který podle některých názorů osvobodil ženy více než všechna sociální hnutí.

Vrtěti ženou je čtverácký překlad originálního názvu Hysteria, což je nová romantická komedie režisérky Tanyi Wexler odehrávající se v Londýně 80. let 19. století. Toto období, nazývané viktoriánské, je nejčastěji symbolizováno technologickým pokrokem a ohromnou prudérnosti v mravech. Obě tato témata hrají ve filmu důležitou roli.

Příběh je zčásti založen na skutečných událostech. Popisuje, jak mladý doktor Mortimer Granville (Hugh Dancy) stál u vynálezu vibrátoru. Mortimera poprvé poznáváme jako mladého progresivního doktora pracujícího v nemocnici. Jeho důraz na nejnovější vědecké objevy, mezi něž patří informace o bakteriích, však naráží na odpor ze strany starého doktora, věrného tradičním metodám jako upouštění krve pomocí pijavic.

Mortimer ztrácí iluze, z nemocnice odchází a hledá si nové místo v soukromé sféře. Podaří se mu jej získat u staršího soukromého praktika Roberta Dalrympleho (Jonathan Pryce), který se specializuje na léčbu žen. Tyto ženy k němu chodí s různými příznaky, mezi něž patří frigidita, úzkosti, vtíravé myšlenky, melancholie, které Dalrymply chápe jako symptomy jedné nemoci – hysterie. Uvádí se, že až čtvrtina všech londýnských žen té doby trpěla právě těmito symptomy.

Hysterie – nemoc doby

Samotný název hysterie vychází z řeckého slova hysteros, což znamená děloha, jelikož se tradičně věřilo, že hysterie je nemoc spjatá právě s dělohou. Dalrymply je velmi populární lékař, neboť má k léčení těchto příznaků metodu – stačí si olejíčkem namazat ruku a poté soustavným a krouživým pohybem masírovat ženu v oblasti pochvy.

U takové ženy pak po nějaké době nastane krátkodobý záchvat, který je následován uvolněním nervového systému a celkovým zlepšením nálady. Samozřejmě, jedná se pouze o neurologickou reakci, jelikož žena přeci nemůže dosáhnout uspokojení bez sexu s mužem.

Při konverzaci s amatérským vynálezcem jej náhle napadne, že jeho ruční elektrické oprašovadlo vytváří vibrace, které by mohly nahradit ruční práci. Zrodí se tak revoluční vynález, který podle některých názorů osvobodil ženy více než všechna sociální hnutí.

Mortimer se jako pomocník rychle etabluje a počet klientek rapidně narůstá. Při večeřích v Dalrymplyho domě poznává také jeho dvě dcery – první z nich je sličná a vzorná Emily (Felicity Jones), druhou je Charlotte (Maggie Gyllenhaal), rebelující dcera, která kromě toho, že žije myšlenkou ženské rovnosti, také oplývá silným sociálním cítěním.

Emily je sice hodná, ale Mortimerovi spíše imponuje nezávislá a divoká Charlotte, která dobrovolně poskytuje vzdělání a přístřeší dětem z nejchudší vrstvy. Nicméně Mortimer se zasnoubí s Emily a vypadá to, že v budoucnu převezme také Dalrymplyho kliniku. Bohužel, všechen ten rutinní krouživý pohyb postupně vedl k tomu, že si namohl zápěstí natolik, že jej již více při „masáži“ nemohl využívat.

Při konverzaci s přítelem – amatérským vynálezcem jej náhle napadne, že jeho ruční elektrické oprašovadlo vytváří vibrace, které by mohly nahradit ruční práci. Zrodí se tak revoluční vynález, který podle některých názorů osvobodil ženy více než všechna sociální hnutí. Mortimer je však rozpolcen mezi kariérou dobře zaopatřeného muže a silným sociálním cítěním, díky němuž se dostává k Charlotte blíže a blíže…

Stojí to za vidění?

Film je barevný, herci hrají dobře, vyjadřují se starosvětskou angličtinou a vzhledem k dobovému zasazení si přijdou na své milovnicí časů, v nichž muži nosili vesty, klobouky, vycházkové hole, ženy čepce a dlouhé šaty a jezdilo se v kočárech.

Problémem je, že se film Vrtěti ženou trochu násilně snaží kondenzovaně zobrazit všechny artefakty a myšlenky, které máme spojeny s pozdním devatenáctým stoletím, takže se tu objeví první telefony, elektrické generátory, různé zázračné masti, ale třeba také teorie o bakteriích, počátky hnutí sufražetek nebo například frenologie.

Divák se tak může rozplývat nad krásou popisované doby a roztomilou naivitou lidí a ptát se, jaké by to bylo žít v těchto starých dobrých časech. Je to ten samý typ idealizace, na němž je založeno divadlo Járy Cimrmana.

Ke srovnání se nabízí jiný film, také se odehrávající se také v období belle époque (i když o 30 let později), a sice Nebezpečná metoda Davida Cronenberga. I tento film zčásti pojednává o léčbě hysterie, ale prostředky dočista jinými. Ačkoliv by se doktor Freud s doktorem Granvillem asi shodli v tom, že hysterie má původ v sexuální represi, Freud se snaží nalézt psychologický původ, zatímco Granvillova metoda spočívá v sexuálním uspokojení.

Ať už se jedná o psychoanalýzu nebo o vibrátor, v obou případech tyto metody původně určené k léčbě hysterie dosáhly šíře uplatnění, o jakém se jejich autorům původně ani nezdálo. Zatímco samotná hysterie jako diagnóza byla hojně používána pro tak rozdílné patologické projevy, že se nakonec stala bezobsažnou a v padesátých letech byla vyřazena ze seznamu nemocí.

Pokud budeme srovnávat kvality obou výše zmíněných filmů, pak Nebezpečná metoda přesahuje Vrtěti ženou nejméně o jeden kvalitativní stupeň. Nejde jen o rozdíl v žánrech. Nebezpečná metoda je vícevrstvý film, který při pečlivém sledování odhalí, jak je rafinovaně vystavěn, zatímco Vrtěti ženou je taková pěkná historická komedie, která poslouží jako roztomilé rozptýlení na sobotní televizní odpoledne.