11. 6. 2020
Koronavirová situace mnohé změnila, to je zřejmé. Na několik týdnů jsme se zavřeli do svých domovů, odkud i mnozí pracovali. Komu home office vyhovuje, přišel si na své. Kdo mu příliš neholduje, podstoupil velkou zkoušku sebeovládání a prověrku svých schopností týkajících se time managementu a seberegulace. Ať už se řadíte k první nebo druhé skupině, s jedním fenoménem jsme se s velkou pravděpodobností setkali všichni. Nazývá se „zoom fatique“ a jedná se o vyčerpání způsobené videohovory.
V rámci pracovních činností, ale i v kontaktu s okolním světem jsme se téměř výhradně přesunuli ke komunikaci on-line formou. Ne každý to v počátku uvítal, pokud se však chtěl alespoň trochu držet tempa vnějšího světa, udržet si práci a zároveň se naprosto neodstřihnout, bylo nutné se virtuální komunikaci přizpůsobit. Rozjely se on-line meetingy, porady, konference, komunikace probíhala přes různé platformy. Mezilidský kontakt se vším, co se k němu pojí, se smrsknul do rámečku na monitoru počítače.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné