Upřímně, nemám nálepku vysoce citlivých (highly sensitive person, HSP) moc ráda. Přesto – nebo možná právě proto –, že do té škatulky plně spadám. Na můj vkus se používá často spíš jako diagnóza než prostý popis. Na druhou stranu i mně pomohlo, když jsem si na dané téma něco přečetla a nemusela jsem tak se spoustou věcí dlouze experimentovat. Je také jistá úleva ve vědomí, že v tom nejste sami. Což se cení, protože HSP si těch situací, kdy jsou „divní“ a mají to „jinak“, zažijí i tak až nad hlavu. V tomto článku se chci zaměřit na jeden konkrétní aspekt, který třeba mě osobně potrápil docela dost. A tím je práce. Protože pokud nejste rentiér, tak citlivost necitlivost, na živobytí si nějak vydělat musíte, případně i zajistit celou rodinu. A když neumíte se svým nastavením v tomto kontextu dobře pracovat, může být vaše kariéra poměrně dost frustrující nebo i docela tristní.
Oříšek bývá už to, jak práci najít a hlavně jakou. Asi žádný z HSP nedokáže vykonávat nudnou úředničinu od devíti do pěti jen proto, aby zaplatil složenky. Když se o to pokusí (protože ty složenky právě třeba hoří) většinou to nevydrží dlouho nebo za to celkem draze zaplatí. Tohle se nakonec týká všech lidí, ale speciálně HSP skutečně potřebují práci, která jim bude dávat smysl.
Ve skutečnosti to nemusí být nic světoborného. Nemusíte vynalézat léky na rakovinu. Nemusíte nutně hledat nějaký vznešený „přesah“. Zato musíte hledat prostředí, kde se tvoří něco, co má ve vašem životě důležité místo. Pro někoho to bude učitel ve školce, pro jiného truhlář – dokonce znám osobu, která se za jistých podmínek dokáže takto cítit i ve státní správě.
Nemyslím si, že jsou nějaká vhodná či nevhodná povolání pro HSP. Jen jsou povolání vhodně či nevhodně vybraná. Vybírat podle společenské prestiže či finančního ohodnocení prostě není pro HSP to pravé ořechové, přestože pro mnoho lidí to bude skvělá motivace.
Co je moje a co tvoje
Vysoce citliví nejenže vnímají více věcí a vnímají je intenzivněji, ale hlavně velmi často nedovedou rozlišovat, co je skutečně jejich a co si „přitáhli“ zvenčí. Týká se to nejvíc těch, kteří jsou citliví na cizí emoce. Dle mých zkušeností se nedají HSP nějak moc dál škatulkovat, každý je originál (jako všichni ostatní lidé) a vnímá něco jiného a jinak, takže osobně další dělení spíš ignoruji, ale problém „rozplizlosti“ do okolí je velmi reálný.
Přeneseno na práci: pokud vnímám až příliš intenzivně celek a nevím přesně, kde v tom celku začínám a končím já, tak na sebe beru zodpovědnost za věci, které mi nejen nepřísluší, ale hlavně s nimi nemohu nic udělat. Což je jednak vyčerpávající pro dotyčného, jednak občas otravné pro okolí. Takový člověk totiž velmi intenzivně vnímá, když je něco špatně nebo se to špatným směrem ubírá, a není schopný úplně rozlišit, kdy do toho má cenu zasahovat a kdy už to je kontraproduktivní.
Možná namítnete, že když je něco špatně, je přece správné na to upozorňovat. To je sice pravda, ale pokud neustále upozorňujete nebo se snažíte řešit něco, co do vašich pracovních kompetencí ani trochu nespadá, dost nepříjemně zasahujete do prostoru kolegů. A to prostě nedělá dobrotu nikdy a nikde. Pro HSP je často velmi těžké být jen pozorovatelem, ale přesně to se potřebují naučit: že něco vnímám, cítím nebo předvídám, neznamená, že do toho nutně musím zasahovat a musím se pokoušet zachraňovat okolí. Komu to připadá cynické, asi nikdy nezažil vyčerpání a frustraci, jakou člověk, který se o takovou „komplexní záchranu“ pokouší, zažívá prakticky neustále. Naučit se rozlišit, kdy investovat energii a kdy ne, je pro HSP životně důležitá otázka.
Jak s tímto zacházet v pracovní rovině? Rozdělujte si v hlavě věci, které můžete ovlivnit či změnit, a ty, které změnit nemůžete. Je jedno, jestli jste zaměstnanec nebo na volné noze. Vždycky budou věci, které bude ve vašich silách nebo kompetenci ovlivnit – a pak ty, které řešíte zbytečně. Je to kruté, ale to, že třeba vidíte řešení, ještě neznamená, že o vaše řešení někdo stojí nebo že je opravdu nutné ho vyžadovat.
Rytmus života
Pro mě osobně bylo největší výzvou najít svůj pracovní rytmus. Občas jsem fungovala až maniodepresivně: za jeden den jsem udělala práce jako za týden, cítila úžasné flow a vybuchovala energií… a druhý den odpadla s migrénou a totálním propadem.
Naučila jsem se, že to, co musím řešit, nejsou ony propady, ale naopak právě ta „manická“ fáze. Že ten proud je možná strašně úžasný, ale musím zvážit, jestli ho dokážu momentálně ustát. Vlastně jsem se musela naučit vědomě zpomalovat a brzdit sama sebe, a to i v situacích, kdy jsem měla pocit, že vlastně nic moc nedělám, všude mám resty (protože propady), a tedy díkybohu za trochu energie.
Samozřejmě jsem vyzkoušela všechny rady „úspěšných“, jako vstávat brzy, to‑do listy a podobné věci… ke kterým se uchylují vesměs právě ti neúspěšní v naději, že se situace otočí. Opravdu to nikomu nemůžu s klidným svědomím doporučit, protože jestli něco HSP skutečně těžce snášejí, jsou to zvnějšku vnucená pravidla a disciplína.
Ne proto, že by to byli takoví rebelové. Většina lidí, které takto znám nebo s nimi pracuji, jsou naopak spíše jemné bytosti. Jen prostě takové věci nedávají. Právě proto, že opravdu intenzivně vnímají vše, co se kolem děje, co je i co není vidět, nemohou si k tomu ještě přidávat omezení, která často vůbec nereflektují proměnlivou náturu věcí a cykličnost života.
Tělo jako barometr
Cykličnost ve smyslu naladění se na biorytmy své a okolní je naprosto zásadní. Dnes bychom moc rádi fungovali lineárně, jen ať všechno pěkně frčí kupředu a budujeme hodnoty a přesahy. Jenže příroda, naše tělo a naše prožívání nám představu lineárního času trochu nabourávají. A to vůbec nemluvím o ženské cykličnosti, kterou je samozřejmě nutné brát v potaz taky (tedy pokud jste žena).
Naučit se ukotvit ve vlastním těle je to, co vám pomůže lépe zvládat nápor zvenčí a co vám také rychle napoví, kdy třeba je potřeba zvolnit nebo si začít dávat pozor. Umět číst své tělo je základní pilíř psychosomatiky a pro HSP je to ještě důležitější než pro ostatní. Není to totiž jen prevence fyzických nemocí. Je to i barometr na okolí.
To, že jsem vysoce citlivá, znamená, že vnímám spoustu věcí, ale kam až si je pustím a jak blízko je k sobě nechám proniknout, to je věc, kterou mohu ovládat. A kterou se musím naučit ovládat, abych si zachovala duševní i fyzické zdraví a neroztříštila se do okolí. A tělo ví většinou daleko dřív, že je potřeba ubrat nebo z něčeho vycouvat, než hlava. Právě tělo mě naučilo odstupu, který je pro práci terapeuta nezbytný. Pokud bych se chtěla rozpustit v každém klientovi, zvládnu jich tak pět ročně.
Ale nemusíte být terapeut – každá práce, která obnáší kontakt s lidmi, je pro HSP potenciálně velmi vyčerpávající. Číst tělo a pracovat s ním tak, aby nám pomohlo se ochránit, když je to potřeba, je naprosto zásadní. A je proto i nutné se o tělo dobře starat a skutečně lpět na základních věcech, jako je kvalitní spánek a kvalitní výživa. Intenzita prožitků HSP je velmi vysoká, je tedy nutná i adekvátní regenerace. Přitom právě kvůli oné intenzitě je spánek často problémovou oblastí, protože skutečně se uvolnit není pro HSP zrovna snadný úkol. Ale nepodceňujte to a případné problémy rozhodně řešte. Je mnoho naprosto neinvazivních a přírodních způsobů a doplňků stravy, které umí zkvalitnit spánek. A pokud to jen trochu jde, spěte podle potřeby.
Z pohledu výživy jsou důležité hlavně tři věci. Sahejte po základních a kvalitních potravinách. Vnímáte stejně citlivě na psychické i fyzické úrovni. Vaše tělo si všimne, že jste si dali k obědu fast food, a nebude rádo. Syntetické náhražky a aditiva by pro vás měly být téměř tabu. Zejména to platí pro jídlo právě během pracovního nasazení.
Další věcí jsou stimulanty. Ne že by byly vyloženě špatně – kvalitní čaj nebo káva vám ve správnou chvíli udělá dobře. Ale klíčový je ten správný čas! To samé platí pro alkohol. Dvojka červeného vám může skvěle sednout a pomůže vám se odreagovat. A ta samá dvojka vám někdy jindy rozhodí spaní a přivodí bolehlav. Ptát se těla, co zrovna potřebuje, a hlavně umět rozklíčovat odpověď je nezbytné. Nezapomínejte ani na to, že jsou i jiné druhy stimulantů, které jsou často daleko vhodnější. Cokoliv s vysokým obsahem vitamínu C (samozřejmě přírodního) vám často udělá lepší službu než třeba káva. Stejně tak kvalitní čokoláda dokáže jemně, ale výrazně nakopnout.
Poslední, ale možná nejdůležitější věcí je posilování imunity. Nejde jen o ochranu proti nemocem, jde přeneseně o to, aby k vám neproniklo nic, co vám škodí. Ve chvíli, kdy jste oslabení, máte hlad nebo jste unavení, je skoro nemožné uhlídat si hranice svého prostoru. Snadno se necháme proti své vůli do něčeho vtáhnout dřív, než si toho všimneme. Pokud v takovém rozpoložení narazíte třeba na nějakou toxickou osobu, klidně vás to dorazí minimálně na zbytek dne, ne‑li hůř. Věci, které posilují imunitní systém, zároveň velmi dobře fungují jako posilovače ochrany na psychické úrovni. I když to bude jen „obyčejný“ (ale správně připravený) zázvorový čaj.
Jako Fénix z popela
Vysoce citlivým samozřejmě hrozí vyhoření téměř na každém kroku a dost jich také nějakou zkušenost má. Je to tak trochu riziko povolání. Osobně mám za to, že lepší strategií než se stále jen brzdit je naučit se doslova vstávat z popela. I když si člověk dává pozor, pracuje na sobě a se sebou, tak stejně přijdou situace, které jsou MOC, v dobrém nebo špatném smyslu. Je to stejné jako s fyzickou nemocí. Můžete dbát o zdraví, jak nejlíp dovedete, a stejně člověk občas něco nevychytá, přijde chřipka nebo klidně i něco horšího.
Bájný Fénix se vždycky znovu zrodí ze svého popela. Zkuste to taky. Zvykněte si, že žijete v cyklech a každý z těch cyklů má vždycky někdy konec. Ten se může projevit nějakým propadem nebo i nemocí, ale je to daleko spíš něco jako přechodový rituál. Něco jste se naučili a jdete dál. HSP žijí na určité úrovni neskutečně intenzivní život. Jeden den se může občas jevit jako týden – v tom, co vše do sebe natáhneme a zpracujeme. Není pak až tak zvláštní, že třeba přijde adekvátní únava. I když to byl „jen jeden den“. Tak to nelámejte přes koleno a dopřejte si regeneraci s pomocí všeho výše zmíněného. A pokud si ji „nemůžete dovolit“, zamyslete se, za co přesně tu možnost vyměňujete.
Je pravda, že není snadné nastavit si a udržet takový režim, který by nám dovoloval fungovat tak, abychom se drželi co možná nejvíc v kondici. Ale není to nemožné. Nemusíme hned všechno opouštět a stěhovat se na Bali – často by to nadělalo víc škody než užitku. Občas stačí poladit pár konkrétních detailů, ale precizně.
HSP jsou jako švýcarský hodinový strojek, citliví na každičký detail. Čehož se dá využít právě při nutnosti změn. Stačí změnit detail, a přesto se dostaví kýžená intenzita. Vaše citlivost může být vaším slabým místem, ale zároveň i zdrojem vaší největší síly. Co z toho bude pro váš nejen pracovní život užitečnější, je zjevné.
