„Mám o tři roky mladšího bratra, ke kterému jsem celé dětství i dospívání a ranou dospělost měla velmi blízko,“ napsala nám do redakce čtenářka Magda. „Spolu jsme dokonce vystudovali, pomáhali si. Já se vdala, on oženil. Život šel dál. S jeho ženou jsme si nesedly, a tak se mi bratr postupně odcizoval. A teď? V podstatě se mnou nemluví.“ Příběh, který je naplněný smutkem, zoufalstvím a steskem, prožívá překvapivě hodně lidí. Přijít o někoho blízkého bolí vždy. Obzvlášť když máme pocit, že jsme celou situaci vlastně nezavinili.