7. 11. 2025
Napětí, smutek a tichá bolest se ozývá někdy i po letech. A přitom jsme už dávno někde v koutku duše slyšeli tichý hlas, který říkal: „Ten vztah nemá budoucnost.“ My jsme ho ale slyšet nechtěli. Přehlušila ho iluze, naděje, projekce, možná také prázdnota, kterou jsme si tím člověkem chtěli vyplnit. A tak jsme zůstávali, i když emoce i tělo od začátku chtěly pryč. Po kontaktu s tím člověkem jsme bývali smutní, zmatení, klesala nám energie, cítili jsme se nedostateční, zklamaní. Vztah nás nevyživoval – spíš vysával. A přesto jsme doufali, že se to změní.
Když potom konec opravdu nastal, něco v nás se konečně nadechlo – a zároveň něco začalo truchlit. Tělo a emoce někdy smutní i tehdy, když víme, že jsme udělali to nejlepší, co šlo. Netruchlí totiž nad tím člověkem, ale nad možností, která nikdy nenastala.