Pro vaše blízké: Dárkové předplatné
Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu
Foto: Thinkstock.com

Zeptejte se odborníka

Nejen pomocnou ruku, ale i spolehlivého rádce najdeme nejlépe sami u sebe.

Jitka Cholastová

Jitka Cholastová

17. 7. 2012

Máme své lektory, poradce, kouče, konzultanty, terapeuty, trenéry a supervizory. To je v pořádku. Pokud se nezapomeneme zeptat také nejvíc kompetentní osoby ze všech: sebe.

Jsme obklopeni odborníky. Náš svět je takový. Neobejdeme se bez experta, když potřebujeme vyměnit baterii v hodinkách, olej v autě nebo součástku v jakémkoli přístroji.

Nevyhneme se desítkám dobře míněných rad, když se rozpovídáme před kamarády, kolegy, příbuznými. Tady ovšem nebývá na tapetě naše auto nebo pračka, ale náš život.

Řešíme-li patálii zásadního významu a netrpíme přitom vedle svých problémů také předsudky, napadne nás oslovit odborníka na lidskou duši a trápení. Psychologa, rodinného poradce, psychoterapeuta. Takový odborník umí ze stovky možných souvislostí vybrat pět nejpravděpodobnějších, a to je cenná pomoc.

Běžně mluvíme o dilematu mezi hlavou a srdcem, rozumem a citem. Hlasů v našem vnitřním orchestru je ale mnohem víc.

Může nám díky svým znalostem a zkušenostem dokonce říct, co bude nejspíš následovat, rozhodneme-li se pro variantu A či B. Samotné rozhodnutí za nás ale neudělá. Nejen proto, že po pěti ani padesáti hodinách nezná všechny okolnosti a detaily našeho života. Při rozhodování nejde jen o fakta, ale také o postoje a hodnoty, a ty nám žádný expert nenabídne. Může nám pomoci se v nich zorientovat, ale zvážení jednotlivých pro a proti je na nás (nemluvě o realizaci).

Každý zná stav, kdy „to vlastně všechno ví“, ale tohle rozumové vědomí mu nijak zvlášť nepomáhá. Běžně mluvíme o dilematu mezi hlavou a srdcem, rozumem a citem. Hlasů v našem vnitřním orchestru je ale mnohem víc. Pojďme se je učit rozeznávat a naslouchat jim.

Soukromá audience

  • Buďte na příjmu. Každá věc a každý člověk v nás rezonují jedinečným způsobem. Schválně to zkuste: představte si kamaráda nebo kolegu a pozorujte, jaký je váš celkový pocit z něj. Nejspíš to bude velice kratičký, třeba nijak zvlášť výrazný, ale komplexní a jedinečný vjem. Patrně bude také zřejmé, jestli je pro vás tento vjem jako celek spíš příjemný, nebo budí obavy či odpor. To je ono.  Zkuste si všímat tohoto „celkového pocitu“ u jednotlivých činností, kterým věnujete čas. Nabíjí vás to, co právě děláte, nebo ubíjí?
  • Konzultujte. Udělejte si klidnou chvilku, procházejte v duchu jednotlivé varianty situace, kterou máte před sebou, a pozorujte, co se s vámi při tom děje. Promluvím s ní. Nechám to plavat. Cítíte rozdíl? Několikrát sérii zopakujte. Pokud jsou pocity navzájem zřetelně odlišné a přitom u každé z variant při dalším opakování víceméně stejné, jste na dobré stopě.
  • Hrajte férově. Většinou velice dobře víme, kdy náš dobrý pocit plyne z chvilkového uspokojení a pohodlí (třeba když oddalujeme nepříjemný rozhovor) a kdy jde o zdravou úlevu a radost. Stejně tak strach nás někdy omezuje a jindy chrání. To, že se učíme zacházet se svými pocity, neznamená, že hlavu úplně přestaneme používat.
  • Pátrejte v databázi. Zpětně bývá docela jasné, co byl dobrý krok a co přešlap. Zkuste si tento moment vybavit. Jak jste poznali, že jste udělali dobré rozhodnutí, nebo naopak botu? Byl to pocit tísně, tepla, tupého tlaku v hlavě nebo úlevy pod hrudní kostí? Příště ten správný signál budete schopní zachytit lépe.
  • Držte volant. Poctivý přístup k ministerstvu nitra by vás neměl paralyzovat. Je důležité naslouchat sám sobě, vystavit se situaci v její celistvosti, vnímat všechny odstíny. Stejně tak je důležité jednat, jistě a pevně. Právě proto, že jste si prošli pochybnostmi a nejistotou, si můžete za svým rozhodnutím stát.

Pointa je paradoxní jako život sám: s tímto procesem naslouchání sobě samému, zvažování možností, přebírání osobní odpovědnosti a moci nad svým životem do vlastních rukou vám může pomoci odborník. Psycholog nebo psychoterapeut.

Více k tématu:
Na práci s tělesně pociťovaným smyslem je založena technika Eugena T. Gendlina focusing, o níž se lze dočíst ve stejnojmenné knize.

Diskuse 0