Zeptejte se odborníka

Máme své lektory, poradce, kouče, konzultanty, terapeuty, trenéry a supervizory. To je v pořádku. Pokud se nezapomeneme zeptat také nejvíc kompetentní osoby ze všech: sebe.

Jsme obklopeni odborníky. Náš svět je takový. Neobejdeme se bez experta, když potřebujeme vyměnit baterii v hodinkách, olej v autě nebo součástku v jakémkoli přístroji.

Nevyhneme se desítkám dobře míněných rad, když se rozpovídáme před kamarády, kolegy, příbuznými. Tady ovšem nebývá na tapetě naše auto nebo pračka, ale náš život.

Řešíme‑li patálii zásadního významu a netrpíme přitom vedle svých problémů také předsudky, napadne nás oslovit odborníka na lidskou duši a trápení. Psychologa, rodinného poradce, psychoterapeuta. Takový odborník umí ze stovky možných souvislostí vybrat pět nejpravděpodobnějších, a to je cenná pomoc.

Běžně mluvíme o dilematu mezi hlavou a srdcem, rozumem a citem. Hlasů v našem vnitřním orchestru je ale mnohem víc.

Může nám díky svým znalostem a zkušenostem dokonce říct, co bude nejspíš následovat, rozhodneme‑li se pro variantu A či B. Samotné rozhodnutí za nás ale neudělá. Nejen proto, že po pěti ani padesáti hodinách nezná všechny okolnosti a detaily našeho života. Při rozhodování nejde jen o fakta, ale také o postoje a hodnoty, a ty nám žádný expert nenabídne. Může nám pomoci se v nich zorientovat, ale zvážení jednotlivých pro a proti je na nás (nemluvě o realizaci).

Každý zná stav, kdy „to vlastně všechno ví“, ale tohle rozumové vědomí mu nijak zvlášť nepomáhá. Běžně mluvíme o dilematu mezi hlavou a srdcem, rozumem a citem. Hlasů v našem vnitřním orchestru je ale mnohem víc. Pojďme se je učit rozeznávat a naslouchat jim.

Soukromá audience

• Buďte na příjmu. Každá věc a každý člověk v nás rezonují jedinečným způsobem. Schválně to zkuste: představte si kamaráda nebo kolegu a pozorujte, jaký je váš celkový pocit z něj. Nejspíš to bude velice kratičký, třeba nijak zvlášť výrazný, ale komplexní a jedinečný vjem. Patrně bude také zřejmé, jestli je pro vás tento vjem jako celek spíš příjemný, nebo budí obavy či odpor. To je ono.  Zkuste si všímat tohoto „celkového pocitu“ u jednotlivých činností, kterým věnujete čas. Nabíjí vás to, co právě děláte, nebo ubíjí?
• Konzultujte. Udělejte si klidnou chvilku, procházejte v duchu jednotlivé varianty situace, kterou máte před sebou, a pozorujte, co se s vámi při tom děje. Promluvím s ní. Nechám to plavat. Cítíte rozdíl? Několikrát sérii zopakujte. Pokud jsou pocity navzájem zřetelně odlišné a přitom u každé z variant při dalším opakování víceméně stejné, jste na dobré stopě.
• Hrajte férově. Většinou velice dobře víme, kdy náš dobrý pocit plyne z chvilkového uspokojení a pohodlí (třeba když oddalujeme nepříjemný rozhovor) a kdy jde o zdravou úlevu a radost. Stejně tak strach nás někdy omezuje a jindy chrání. To, že se učíme zacházet se svými pocity, neznamená, že hlavu úplně přestaneme používat.
• Pátrejte v databázi. Zpětně bývá docela jasné, co byl dobrý krok a co přešlap. Zkuste si tento moment vybavit. Jak jste poznali, že jste udělali dobré rozhodnutí, nebo naopak botu? Byl to pocit tísně, tepla, tupého tlaku v hlavě nebo úlevy pod hrudní kostí? Příště ten správný signál budete schopní zachytit lépe.
• Držte volant. Poctivý přístup k ministerstvu nitra by vás neměl paralyzovat. Je důležité naslouchat sám sobě, vystavit se situaci v její celistvosti, vnímat všechny odstíny. Stejně tak je důležité jednat, jistě a pevně. Právě proto, že jste si prošli pochybnostmi a nejistotou, si můžete za svým rozhodnutím stát.

Pointa je paradoxní jako život sám: s tímto procesem naslouchání sobě samému, zvažování možností, přebírání osobní odpovědnosti a moci nad svým životem do vlastních rukou vám může pomoci odborník. Psycholog nebo psychoterapeut.

Více k tématu:
Na práci s tělesně pociťovaným smyslem je založena technika Eugena T. Gendlina focusing, o níž se lze dočíst ve stejnojmenné knize.