15. 11. 2022
Jmenuju se Jana, je mi dvaašedesát a jsem hypersenzitivní. Ačkoli na důchod mám nárok až za rok a půl, podobně jako řada vrstevnic z oboru marně hledám práci. Tedy – mohla bych ji mít, kdybych chtěla dělat vrátnou nebo jít za kasu do Lidlu. Této výzvě se zatím díky úsporám mohu vyhnout. Ostatně tenhle článek je pro milovníky změn a adrenalinu zcela zbytečný. Mohl by však rezonovat s citlivci, pro něž je od dětství výzvou i všední den, kdy se trochu sníží tlak a zvýší rosný bod. Ani nemusí být válka, inflace a energetická krize.
Chápu, že bez výzev to nejde. Navzdory věku udělám lotosový sed, postavím se na hlavu, běhám, jezdím na kole a inlajnech a docela si užívám pohled životem nazpět. Spousta věcí kdysi považovaná za katastrofu se na pestré mapě odžitého jeví jako šťastná výhybka. I většina setkání s dávnými láskami, které nade mnou ohrnuly nos, končí tajným mnutím dlaní, že osud byl tak milostivý a toho zchátralého chlápka nemám na krku.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné