Věřím myšlence: nejdřív vybuduj sám sebe – a potom můžeš mít ten pravý vztah, založený na opravdové blízkosti a důvěře. Ale stejně tak vnímám, že sami sebe budujeme právě skrze vztahy, povedené i zpackané. Každý z nich v nás něco zanechá. Každý z nich nás učí, kým jsme a také kým už být nechceme. Zralost nevzniká v izolaci, roste v kontaktu. Ve zralém vztahu jeden druhého nemusíme zachraňovat ani „opravovat“. Je založený na volbě a pravdivosti.
Často slýcháme, že vztahy jsou dřina. Že je potřeba na nich pracovat, překonávat krize, dělat kompromisy, vydržet. A pokud se něco nedaří, je důležité hlavně správně komunikovat: sdělovat svoje potřeby, dávat najevo emoce, držet hranice a zůstat otevření. Zní to rozumně, ale v praxi to často selhává.