Tento článek píšu pro rodiče, kteří dělají všechno, jak nejlépe umí. Ze všech stran slyší, že by měli děti motivovat, bavit, vše jim trpělivě vysvětlit. Naladit se na dětský svět. Být za každých okolností příkladem. A zažívají únavu, frustraci z neustálého domlouvání, polykají emoce, které před dětmi nechtějí ventilovat. Po celém dni je napadá jediné: „Dělám to špatně. Nezvládám. Někdy prostě na děti štěknu. Někdy už nemůžu vysvětlovat ani jít příkladem. Nemám energii, trpělivost. Asi to tak nemá být, ale já to jinak neumím. Nedokážu to…“